33/4

Už delší dobu se odhodlávám k tomu že sem taky napíšu, jak jsem si pořídil auto pro zábavu. Abych vás trošku uvedl do děje, můj táta i prastrejda závodí s vetérány, táta kdysi vlastnil krásně žlutou BMW 2002, a můj prastrýc donedávna sedlal modrou BMW 1800TI, oba mě nutili jako malého chodit se dívat na jejich větší či menší úspechy na okruzích i závodech do vrchu. Jako malý jsem tyto akce z duše nenáviděl, nevěděl jsem proč mám trávit svůj čas na okruhu ve vedru a nudit se s lidma kteří jsou “staří”. Jak šel čas, táta vyměnil svoje 2002 za mladší BMW E21, prastrejda také prodal svoji 1800TI a koupil Porshe 924 a já si konečně pořídil licenci pro pilotovaní čtyřkolého vozidla, nebudu vás dlouho napínat, moje první auto bylo taky BMW řady E36 318i. zrezlá to herka kterou jsem měl hrozně rád a většinu času se opravoval drobné i větší závady, z drobných asi nefukční čidlo brzdových světel, z těch větších když jsem ji opřel vinou své řidičské nerozvážnosti o svodidla. Ani toto mě naštěstí neodradilo a k řízení jsem přičichl a začal ho mít rád, i ty závody na okruzích začal navštěvovat s větší chutí a rozhodl se že je na čase možná se k tomuto přidat, ale kde vzít to správné závodní načiní?

Ve výběru mě trošku limitovala jednak cena daného vehiklu, druhak rok, nesmí se překročit rok 1985, abych mohl soupeřit jak s tátou tak s prastrejdou a za třetí aby to schválila i má drahá, jak můj kamarád nezapomíná připomenout, hezčí polovička. Naštěstí se ozval prastrejda, jeho kamarád má na prodej krásnou E30 316 (i-tam není protože se jednalo ještě o karburátorovou verzi M10) stroj to byl krásný, bez koroze a ve stavu který se nevidí, nicméně mě vyděsila cena a to že auto není nachystané na závody, muselo by se udělo vlastně všechno a já bych se na okruh podíval až někdy nejdřív za dva roky a to se mě nechtělo. Druhý kandidát bylo Polo GTI, už nachystané na řádění, ale neprošlo přes moji polovičku.

V tento moment jsem to skoro začal vzdávat, a říkat si že jsem si možná ukousl větší sousto než jsem si původně myslel, ale nastěstí se ozval bratr. Ten mě oznámil že náš známý nabízí Kadetta E GSI bez koroze a já s nelibostí se šel na ten zázrak podívat. Počítal jsem s tím že je to prostě ztráta času a zbytečná cesta, ale podle všeho má být Kadett nachystaný na závody, měl dvě sedačky i čtyřbodové pásy a já mohl vozit polovičku, měl by být po vyvaření a snad bez koroze. O jeden telefonát později jsem hodinu čekal před plochou kde byl ten zázrak, viděl jsem ho přes plot v křoví se kričil stříbrný kadet GSI. Nedával jsem mu velké naděje, ale cena byla přiznivá.

Nebudu vás dlouho zdržovat to auto si mě získalo na první pohled, žlutá světla ten krásnej zvuk a zátahy při zkušební jízdě mě naprosto dostaly do kolen a já se orrhodl že ho chci. Můj známý mě ujistil že sním ostudu neudělám protože Kadett několikrát vyhrál, jen se mu nezdálo že přesednu ze své E46 318i do takového peklo-stroje. Protože i známý spadá pod náš autoclub, kterému nevím jeslti tu můžu dělat reklamu, domluvili jsme si zkušební ostrou jízdu ve Vyssokém Mýtě na okruhu, kde budeme dva jezdci se střídat na jednom autě a já se moc těšil.

Měsíc utekl rychle a mě pořád nahlodávalo jestli to vůbec zvladnu, nedalo se nic delat den závodu byl tu a mě nezbývalo nic jiného než jít dělat ostudu. Na autě zůstalo staré číslo 33 z předešlého závodu a my jsme vyfasovali nové číslo 4 ( odtud název článku). Sešlo se nás na náš skromný podnik docela dost a já měl ve své kategorii hned 4 soupeře včetně současného majitele vozu. Tady se to mělo rozzhodnout, jeslti to auto chci, jeslti je to to po čem mé srdéčko touží. Mávlo se vlajkou a jelo se.

Po dojetí jsem věděl hned že ho chci, ten zátah, ta radost tohle autíčko řídit vyhrála, a po schválení mojí drahou polovičkou jsem se stal hrdým majitelem Kadettu GSI z roku 1984. Možná tomu pomohli i žlutá světla, možná digi-palubka jako ze seriálu knight rider, ale asi hlavně ten super pocit prohánět tenhle sen hodně lidí z 90. let. Kdyby to někoho zajímalo Kadettu se podařilo obsadit obě příčky, jak první tak poslední, na té první byl bývalý majitel a na té poslední já. Čeká nás spousta práce, jak po přípravě auta tak i řidiče, ale vím že auto umí už teď a já se moc těším až vám napíšu co jsme sním provedl dalšího a že jsem třeba neskončil na posledním místě. Tak radost z jízdy vám všem :-)