Že soudruzi v Sovětském svazu byli vždycky napřed, je dobře známá věc. Sám jsem vlastníkem skromné sbírky sovětských hodinek a všechny tu hodinu dají díky údernickému tempu mnohem rychleji, než jejich západní protějšky. Podobně pokrokovým tempem uvažovali i v Moskvě těsně po konci druhé světové války. Protože stále ještě byli Američané kamarádi, rozhodli se měšťané pro nákup licencovaných amerických autobusů. Karoserie byla přebrána prakticky beze změny a ze začátku byly montovány i lícenční motory. Potom ovšem byl dokončen vývoj motoru JaAZ-204. Vznětový dvoutaktní čtyřválec byl spřažen s výkoným alternátorem, kterým přes kabely napájel elektromotory na kolech. Pokrokové řešení, nebýt smutného faktu, že celkový výkon motorů zůstal hluboko pod 50kW a váha vozu bez řidiče, sedadel a náplní přesáhla osm tun. A tak zase jednou sovětský pokrok smutně předběhl dobu a zůstal nepochopen.







Rounce
To musel být zážitek jet za tímto když to bylo plně naložený :-D