Carola Shelbyho jistě auty posedlým jedincům netřeba představovat. Málokdo však ví, že kromě úprav Mustangů a jakýchsi divných anglických sporťáků pojmenovaných po německé seriálové dálniční jednotce věnoval svou pozornost i vozidlům pro dělnickou třídu, konkrétně rychlé verzi Dodge Omni, což je malý hatchback, který vypadá jako výsledek velmi nudné soulože Austinu Maestro s čtvrtou generací Mazdy 323. Sám poté prosadil, aby se tato ostrá verze jmenovala GLH, což je zkratka pro "Going like hell", tedy volně přeloženo: "Jede pekelně." Dodge jako poděkování za dobře odvedenou práci dalo Shelbymu 500 posledních vyrobených kusů, aby je upravil k obrazu svému. Tak roku 1986 vzniklo Shelby GLHS. A co znamená ono přidané "S" v názvu? Původně snad mělo zdůraznit, že je to Shelbyho výrobek, ale s postupem času se do povědomí fanoušků dostalo rozluštění zkratky GLHS jako "Going like hell som´more", tedy "jede pekelně ještě víc." Milý název pro něco, co vypadá jako prababiččina žehlička.
Jaké úpravy tedy Shelby provedl? Předně, pod kapotu se nastěhoval kromě manuálního pětikvaltu i motor Chrysler Turbo II , tedy přeplňovaný řadový čtyřválec o objemu 2,2 litru a výkonu 175 koní. Schválně si najděte jaký výkon měl v té době průměrný americký osmiválcový sedan. Zbytek auta ovšem také nezůstal bez povšimnutí. Tlumiče a pružiny dodala firma Koni, na nápravy putovala kola Shelby Centurian, a hlavně nálepky – celé auto bylo poseto mraky nálepek. Když tyto serepetičky sundáte, získáte veskrze nedostižný sleeper. Zrychlení z nuly na stovku zvládlo GLHS díky hmotnosti jen kolem tuny za 6,5 sekundy, což by stačilo na pokoření většiny dnešních hothatchů. Je docela pochopitelné, že s tímto výkonem mělo GLHS klasický problém předokolek s přenosem síly na silnici. Shelby dokonce musel snižovat točivý moment, aby to pohonné ústrojí zvládlo. I přes to byla u GLHS velmi populární úprava nazvaná MOPAR Performace Stage II Computer, což není nic menšího než navýšení výkonu na 205 koní.
