Renault Avantime

Když byla v roce 1999 představena na frankfurtském autosalonu studie vozu Renault Avantime, okamžitě na sebe strhla vlnu nadšení a publicity. Spojením MPV a coupé vznikl dnes tolik populární crossover v pravém slova smyslu a lidé si jej okamžitě oblíbili. Renault využil své dlouhodobé spolupráce s Matrou a zadal výrobu Avantime jí. První vozy pro módní návrháře, umělce, architekty a všechny, co se chtěli odlišovat, sjely z výrobní linky v roce 2001.

Jak už to tak s převratnými myšlenkami bývá, ne vždy padnou na úrodnou půdu. Nadšení z Frankfurtu přetrvávalo až do začátku prodeje, jenže pak se jaksi nenašli zákazníci, kteří by takto podivný a netradiční vůz chtěli. Důvodem byla rovněž vysoká cena, kdy nebylo problém za vrcholný model s nijak silným třílitrovým šestiválcem zaplatit více než milion a půl. Avantime tak zaznamenal podobný obchodní úspěch jako prodejce Biblí v sídle Talibanu. Stále to byl jen Renault, což mu v očích zákazníků nepřidalo. V době jeho výroby navíc sílily nespokojené nářky nad nekvalitou Renaultů, což spolu s netradičními technickými řešeními (typu dvojitého závěsu předních dveří pro snadnější vystupování z vozu v úzkých prostorech) rovněž mohlo mnoho zákazníků odlákat.

Když se Avantime poprvé dostal do rukou motoristických novinářů, verdikt často zněl, že je lepší se v něm vozit než ho řídit. Působivá karoserie bez B sloupků se hodně kroutila a řazení manuální převodovkou připomínalo kvedlání vařečkou v guláši. Paleta motorů nebyla nijak výjimečná, vévodil jí třílitrový šestiválec s výkonem 210 koní doplněný o dvoulitrový turbobenzín a 2.2 litrový turbodiesel. Žádný z těchto motorů nedokázal zavalitý Avantime bryskně rozpohybovat, snad jen třílitr pracoval důstojně vzhledem k zaměření vozu. I kvůli tomu působil tento kočkopes stále více jako MPV, na němž je postaveno, než jako cestovní Gran turismo, kterým mělo býti. Není tedy divu, že po dvou letech ve výrobě se ambiciozní a nejdražší Renault své doby odebral na věčnost.