Dodge Charger Daytona

"Tati, tati, tady na státovce za městem se dneska jede NASCAR?" haleka mladý Wayne na zadním sedadle rodinného Suburbanu a otec za volantem se káravě šklebí na řidiče vozidla se špičatám nosem a obrovským křídlem, jedoucího vedle něj. Dodge Charger Daytona a Plymouth Superbird, věrné to kopie aerodynamických speciálů nejoblíbenějších závodů severoamerického kontinentu, vnesly na začátku 70. let mezi Američany směs averze a nadšení. Bohužel byla ve větší míře zastoupena averze a obě auta byla přijata dosti negativně. Výchozí vzory – Dodge Charger a Plymouth Roadrunner – se rozhodně nedají považovat za nudné krabice. Jejich vrcholné sportovní verze se hřmícími V8 však byly něčím, co Amerika do té doby nezažila. Aerodynamický kryt přídě, jiný panel zadního okna a křídlo tyčící se vysoko nad střechu způsobily, že se auta vůbec nepodobala svým genetickým dárcům. Zákazníci byli vzhledem natolik šokovaní, že omezené série obou vozů zapadávaly prachem v autosalonech a nejeden kus byl přestavěn na příkaz dealerů zpět do podoby výchozího modelu. Zjev čisté závodničky byl zkrátka příliš extrovertní. Paradoxní je, že ve sprintech na čvrt míle byly Daytona i Superbird pomalejší, než jejich "obyčejní" bratříčci kvůli nárůstu hmotnosti.