DeLorean DMC 12

DMC-12 bylo první a jediné auto značky DeLorean, kterou založil John Z. DeLorean na předměstí Belfastu v severním Irsku, kam ho přilákaly nízké daně a mzdové náklady. Chtěl si tak splnit sen o vlastním převratném sportovním autě, kvůli kterému odešel z vedení koncernu GM. Původně mělo být DMC-12 zejména bezpečným vozem s velkými deformačními zónami vpředu, airbagy, samonosnou karoserií z nově vyrobeného plastu ERM a pak někde ke konci seznamu snad i zajímavým sporťákem. To vše se však ukázalo být nevhodné pro velkosériovou výrobu. V té chvíli se na scéně ukázal náš oblíbenec Colin Chapman, který vůz předělal do vyrobitelné podoby. Nelakovaná karoserie nakonec byla z plastu potaženém nerezovou vrstvou a navrhoval ji mistr designu Giorgietto Giugiaro. Samá slavná jména, kde se tedy stal problém?

Hmotnost vozu 1240 kg je na dnešní poměry příjemně nízká, nezajistila však DeLoreanu akceleraci geparda v říji. Konstruktéři původně uvažovali o Wankelu, ten však byl zavržen pro nízký točivý moment. Dále doufali v třílitrovou V6 od Fordu, ovšem nakonec použili šestiválec 2.8 litru ze společné konstrukční kuchyně Peugeotu, Renaultu a Volva. V Evropské verzi měl dostatečných 170 koní a zrychloval na stovku za 8,8 sekundy. A to má DeLorean trakční výhodu díky motoru za zadní nápravou, i když původně měl být před ní. V Americe však měl kvůli emisním limitům snížený výkon na mrzkých 130 koní, což znamenalo zrychlení na 100 km/h za uspávajících 10,5 sekundy. Ani spotřeba paliva nevyvolávala v lidech euforii – průměrně jezdil DeLorean za 15 l/100km. Už evropská verze působila vzhledem k ceně nového vozu 25000 USD pomalu, nemluvě o dýchavičné zámořské variantě. Pro srovnání, Porsche 911 3.2 Carrera v té době stálo 32000 USD, jenže zrychlovalo na stovku za velmi slušných 5,4 sekundy. Před začátkem výroby byla před veřejností slibována kvalita Mercedesu u všech ručně vyráběných kousků. Jediný pohled na nelícující výklopné dveře sériových exemplářů dával tušit, jak to s onou kvalitou dopadlo. Místo velmi bezpečného a výkonného coupé s uspořádáním 2+2 a perfektním zpracováním v ceně do 10 tisíc USD jsme tedy dostali relativně pomalé, drahé, špatně zpracované auto bez plánovaných vychytávek na záchranu posádky za dvou a půl násobek původně zamýšlené ceny. Připomíná mi to předvolební sliby.