Top 5: Nejšílenější tovární tuning díl 1.

Top 5ky vždy patřily mezi nejoblíbenější články na Autíčkáři. Marně jsme dlouhou dobu přemýšleli, jakou pětici zvolit jako pilotní pro novou verzi webu, a nyní jsme snad vymysleli to pravé téma, které už nebylo milionkrát naklonováno na všech serverech pro nadšené i "nadšené" řidiče.

Tuning je téma, které vždy vzbudí vlnu vášní a je to ten nejvděčnější recept, jak rozpoutat plamennou diskuzi plnou emocí, výhrůžek a pravopisných hrubek. My dnes ale nebudeme rýt do početné komunity garážových úpravců, nybrž se zaměříme na tuning provedený samotnými automobilkami. Vybírali jsme z relativně obyčejných vozidel, na kterých výrobci provedli bezprecedentní akt úprav, změnili je často k nepoznání a vnesli mezi automobilovou veřejnost pořádnou dávku kontroverze. V prvním dílu vás čeká pětka vozidel, která se podle nás povedla, ať už svým vzhledem či funkčností. Ve druhém díle se zaměříme na kreace, jež jsou myšlenkově prázdné a autům spíše uškodily. Takže, užijte si Top5 nejšílenějšího továrního tuningu dle Autíčkáře.

Renault Clio V6 

Obskurní Clio bylo jedním z prvních aut, která nás při přemýšlení na téma "crazy tovární tuning" napadlo. Ono se ani nejde divit. Přeměna městské nákupní tašky s koncepcí všechno vpředu na sportovní bestii, jež má naopak vše na opačném konci vozidla, je snad ta největší úchylárna, jakou lze provést. Těžko si představit ještě větší odlišnost výchozího modelu a jeho otuněné varianty. Uvažovali jsme, jestli do Top5 místo Clia neumístit jeho vzor R5 Turbo. Nakonec ale rozhodla pohonná jednotka. Upravený třílitrový šestiválec o výkonu 225k určený pro Lagunu a umístěný ve věci, která byla původně levnou krabičkou masového použití, je zkrátka cool. Přes zjev monstra a zvuk saně bylo Clio spíše…   no…   chtěl jsem napsat, nepříliš dynamicky nadané, avšak bylo vlastně odpovídající svému vzhledu a projevům. Tedy saň, monstrozně náročná na řízení, snažící se pokousat svého krotitele zcela nevypočítatelnými jízdními vlastnostmi. Varianta po faceliftu na tom už prý byla lépe. Jesti si chcete o Cliu počíst více, neváhejte a navštivte náš starší článek.

Dodge Charger Daytona / Plymouth Superbird

"Tati, tati, tady na státovce za městem se dneska jede NASCAR?" haleka mladý Wayne na zadním sedadle rodinného Suburbanu a otec za volantem se káravě šklebí na řidiče vozidla se špičatám nosem a obrovským křídlem, jedoucího vedle něj. Dodge Charger Daytona a Plymouth Superbird, věrné to kopie aerodynamických speciálů nejoblíbenějších závodů severoamerického kontinentu, vnesly na začátku 70. let mezi Američany směs averze a nadšení. Bohužel byla ve větší míře zastoupena averze a obě auta byla přijata dosti negativně. Výchozí vzory – Dodge Charger a Plymouth Roadrunner – se rozhodně nedají považovat za nudné krabice. Jejich vrcholné sportovní verze se hřmícími V8 však byly něčím, co Amerika do té doby nezažila. Aerodynamický kryt přídě, jiný panel zadního okna a křídlo tyčící se vysoko nad střechu způsobily, že se auta vůbec nepodobala svým genetickým dárcům. Zákazníci byli vzhledem natolik šokovaní, že omezené série obou vozů zapadávaly prachem v autosalonech a nejeden kus byl přestavěn na příkaz dealerů zpět do podoby výchozího modelu. Zjev čisté závodničky byl zkrátka příliš extrovertní. Paradoxní je, že ve sprintech na čvrt míle byly Daytona i Superbird pomalejší, než jejich "obyčejní" bratříčci kvůli nárůstu hmotnosti.

Citroen BX 4TC

Další zástupce našeho výběru pochází opět ze země šarmu, nepřesných převodovek a nefunkční elektroinstalace. Skupina B je dodnes považována za nejšílenější období automobilových soutěží a krom závodních oblud se stovkami koní a smrti mnoha výborných jezdců s sebou přinesla i homologační speciály určené pro provoz na běžných silnicích. Vlastně bychom celý článek mohli odbýt tím, že bychom tu nasmrkali Sport Quattro, 205 T16, Deltu S4 Stradale, bylo by hotovo…  Ale velmi jednotvárně. Jako zástupce vozidel vzešlých ze skupiny B jsme tedy vybrali jediný stroj. Ten sice v závodech moc úspěchů neposbíral, ale jeho design je zcela specifický a nezaměnitelný – Citroen BX 4TC. Standardní BX působí sportovně asi jako bavorský kroj. No a BX 4 TC působí…   jako by omylem narazilo do úlu zabijáckých včel. Ve skutečnosti jej zhotovila karosárna Heuliez. BX na steroidech bylo poháněno turbem přeplňovaným čtyřválcem 2.2 litru, jež poskytoval 200 koní a hranatý Citroen s ním atakoval stovku za 7,5s. Nejen na rychlostních zkouškách, ale ani na silnicích BX na homologační konkurenci nestačil, jeho dynamické parametry byly mezi partou jednoznačně nejhorší. Podélně uložený motor navíc jaksi prostorově nekorespondoval s karoserií BX určenou pro příčnou zástavbu pohonných jednotek. BX 4TC tak má větší přední převis a bylo prý beznadějně nedotáčivé. Tragédii dovršil totální nezájem zákazníků. Citroen nemohl udat ani 200 kusů potřebných k homologaci. Traduje se, že zákazníci si odvezli asi 85 kusů a zbytek vozů Citroen sešrotoval. Jenže, dnes pasem po designu a bodykitech, proto Citroen BX 4TC v našem výběru prostě nesmí chybět. 

Mercedes 190 EVO II 

Mercedesy 80. let byly konzervativní jako britská královská rodina. Usedlé tvary tvořené pravidelnými geometrickými linkami, snaha nevybočit z řady a působit solidně, avšak v žádném případě divoce či přehnaně. Naštěstí existoval seriál DTM, který přivedl na silnice jeden z nejodvážněji tvarovaných Mercedesů všech dob. Baby Mercedes – řada 190 – byl představen v roce 1982. Trvalo však celých 8 let, než světlo světa spatřila nejostřejší verze vybavená gigantickým křídlem, zvětšeným rozchodem (jež byl příčinou mohutně nastavených blatníků) a čtyřválcem, který svůj maximální výkon posyktoval v otáčkách zcela netypických pro tehdejší usedlé limzíny ze Stuttgartu. 190 EVO II byl zkrátka exot. Jeho dvou a půl litr produkoval 235 koní v 7.300 ot./min. a vzhled asociující samohyb holywoodského záporáka zároveň odrážel skutečný charakter jeho nositele. Z dvojice M3 E30 a 190 EVO II byl právě Mercedes tím autem ,které bylo nekompromisnější, brutálnější a těžší na ovládání. Alespoň tak jej popisují dobové testy. Dnešní AMG varianty sice mají mnohasetkoňovou výkonostní převahu, ale upřímně, připadají vám na pohled stejně vzhledově brutální a surově otuněná, jako 190 EVO II?

Ford Escort Cosworth

Jak by tady mohla chybět? Legendární Cossie s lopatou na zádi a turbem velkým jako koňská hlava. Auto, které si oblíbili pouliční závodníci a nekalé živly natolik, že začalo být veřejností vnímáno jako závadné. Představovat Cossie blíže je pro čtenáře autíčkáře jistě nošením dříví do lesa. Takže si shrňme jen to nejdůležitější. Celá pohonná soustava vypůjčená ze Sierry, velký turbokopanec, ještě větší turbolag a zcela největší ochota jednotky ke zvyšování výkonů do dvojnásobných hodnot oproti sériovým 220 koním. Escort Cosworth byl designově tak arogantní a vulgární, že obyčejné Escorty vedle něj začly samovolně korodovat. A narozdíl od všech výše uvedených aut, je pouze Escort možno považovat za zákazníky vřele přijatý model.

Náhradníci:

Výběr pouhé pětky byl dosti těžký. Chcete vědět kdo se nevešel? 

BMW E9 CSL – legendární batmobil možná z dnešního pohledu nijak extrémně nevypadá, ale ve své době byl unikátní. V Evropě tehdy takto nikdo "netunil"

Mitsubishi Lancer EVO VI - se všemi výdechy, hranami a otvory to je jenoznačně nejkomplikovaněji tvarované EVO. Na druhou stranu, EVO už je natolik tradiční a svým způsobem i okoukaný recept, že se zkrátka mezi top5 nedostalo.

PS: Zapomněli jsme na něco? Neváhejte nám to připomenout v diskuzi.