Top 5: Gay auta pro petrolheady

Nedávno jsme se vás ptali na to, která auta si podle vašeho názoru pravá benzínová hlava koupí i přes riziko, že bude svým okolím považována za zženštilého metrosexuála. Inspirací pro nás byl redakční kolega Vavris, který uvažoval, že si ke své něžné Mazdě MX-5 pořídí ještě roztomiloučký Ford Puma na denní hopkání a navždy si tak nechá přilepit indiánské jméno "Ten, který jezdí v autech pro holky". Já Vavrisovy důvody chápu a MX-5 je na mém seznamu naprostých nezbytností. A byť je Puma za hranicí toho, s čím je moje marnivé ego ochotno se smířit, vím, že se tím připravuji o skvělé, úžasně zábavné a přitom levné auto. Takže, jaká další auta stojí za to, abychom se smířili s jejich estrogenní image?

Mazda MX-5

Začneme tedy obligátní Mazdou designovanou pro oko homosexuálního estéta. Zjev sériové MX-5 kolébající se na vyšším podvozku, s koly lehce utopenými v blatnících a kukučem roztomilým tak, že by z něj obrašilo i temeno Yulla Brunera, je pro mnoho mužských zástupců nepřekonatelným problémem. Spousta lidí proto nad MX-5 zlomí hůl ještě dříve, než se v ní kdy projede. Pár šťastných se k MX poté někdy náhodou dostane a pár minut za volantem jim zboří všechny předsudky. Marná sláva, v umění zabavit řidiče, udělat nevšední zážitek z každé jízdy pro rohlíky a v případě potřeby vystřihnout pár zatáček ve hbitém tempu nebo bokem, to všechno za mrzký peníz, se na MX-5 ještě stále nikdo nedotáhl. Ostatně ne nadarmo v Hirošimě budou zanedlouho slavit miliontý kus "britského" roadsteru zabaleného v roztomilé japonské karoserii. A abychom nezapomněli, na MX-5 je úžasná ještě jedna věc – díky masivní produkci existuje pro Miatu bezbřehá nabídka aftermarketových dílů a performance úprav. A pak už je jen na majiteli, jestli nechá MX v podobě sériové pusinky, anebo ji několika cílenými zásahy promění v běsnící peklo, třeba se hřmícím LS7 pod kapotou.

Ford Puma

Jestliže se MX-5 přes všechny její homofilní vlohy nedá upřít alespoň kousek všeobecně přijímaného stylu, pak Fordu Puma už v dnešní době chybí i to. Puma momentálně klesá na úplné dno automobilové image – nejenže to je auto pro holky, ještě k tomu přichází do věku "nezajímavá vylítaná hujda" a pár následujících let se na tom nic nezmění. A to je velká škoda. Vlastně, to je výborná zpráva – jde díky tomu sehnat za skutečně lidovou cenu. A co že na ni vlastně je? Začněme třeba tím, že se léta páně 1998 stala autem roku Top Gearu. Další z Jeremyho praštěných nápadů? Kdeže. I Tiff Needel si Pumu vybral do své "školící" videosérie Burning Rubber jakožto zástupce předokolek, aby na ní s lehkostí sobě vlastní demonstroval, jak s malým holčičím kupé projíždět zatáčky v úhlech, o kterých se wannabe TescoDrifterům s BMW zdá v těch nejtuningovějších snech. Puma je zkrátka umíchaná moc dobře, přestože (nebo právě proto) že stojí na lehce upraveném podvozku obyčejné Fiesty. Kolo v každém rohu, klasicky Forďácky přesné řízení a řazení, sympatická 1.7 od Yamahy pod kapotou a kinematika zadní nápravy podporující i tu největší krávovinu, kterou si řidičův chorý mozek vymyslí. To je skvělá kombinace pro pucování okresek a oblizování krajnic na zapomenutých uličkách mezi vesnicemi. Podvozek je mrštný a poddajný, zadek při hrátkách s plynem rozpustilý, celé auto jako komplex součástek funguje krásně mechanicky a tehdejšího konkurenta Opel Tigra zadupává Puma do země  ve všech jízdních ohledech o několik tříd.  Dostat někde mezi poli v zatáčkách mnoho délek od dobře řízené gayovské Pumy musí být pro mujo nadsamce v testosternových autech obrovská potupa. Berte je, stojí prd.

Porsche Boxster

Boxster? To je ta krabička v které jezdí holky a ženy úspěšných mužů. Chlap si koupí přece 911. Ještěže tu máme předsudky, co bychom bez nich dělali?! Pracovat u Porsche musí být těžké. Představte si, že zkonstruujete roadster, který je moderní, díky motoru uprostřed skvěle vyvážený, netrpí nadváhou, do vínku mu vnuknete i zázračnou schopnost nevymlátit řidiči zuby na hrbech a zároveň sežrat na okresce či okruhu všechnu přímou konkurenci. A pak jej představíte veřejnosti, novináři jej otestují aby potvrdili všechny výše zmíněné věci a stejně to je houby platné, protože všichni kluci od 10 do 90 let slintají po nějaké prehistorické fosilii s žabíma očima a koncepcí, která si s fyzikou dloube v nose a vaše úžasné dílko je odsouzeno k přepravě matek a gayů. To je na sebevraždu.  Abychom byli kompletní, Boxster řídí i pár šťastlivců, kteří prý "nemají na 911" a věřím, že si jej do syta užívají. Krásně vyjící šestiválcový boxer hned za krkem, téměř žádná nedotáčivost, brzdy s kvalitou Porsche. Mají ti gayové ale štěstí na ty dobrý auta.

Mini Cooper

Všechna tři předcházející auta na tomto seznamu se dopustila stejného prohřešku, za který byla neprávem potrestáne image "gay auta". Jsou moc roztomilá a příliš se snaží být stylová. Ale nové Mini k tomu přidává prohřešek další, a možná ještě vážnější. Existuje totiž i staré Mini. To Pravé Mini. To Mini pro opravdové znalce. A je samozřejmé, že staré auto je lepší, opravdovější, ryzejší a vůbec hodné skutečného automobilového nadšence, zatímco to nové je jen hračka pro pozéry. Vždyť už s tím Pravým Mini nemá nic společného, je moc velké, nemá tak dobře využitý vnitřní prostor, je moc drahé… A také je to, když odhlédneme od znáčku na kapotě, jediné BMW s předním náhonem. A jediný malý hatchback, při jehož návrhu byly jízdní vlastnosti a sportovní posaz za volantem důležitější než místo na zadních sedadlech nebo velikost zavazadlového prostoru. A podle toho také jezdí. A i když se vám obrovský rychloměr uprostřed palubky a "letecké" přepínače asi brzy omrzí, podvozek a motor Mini Cooperu S vás budou bavit ještě dlouho potom, co si přestanete všímat homofobních narážek. A nebo si pořídíte Clubman, který je tak úchylný, že ostatní ho nepochopí a nebudou raději říkat nic. A jezdí ještě lépe.

Suzuki Samurai

Zatímco u zbytku naší pětice se se stylovým a módním vzhledem alespoň částečně počítalo tak nějak od samého začátku, v případě Suzuki Samurai alias Jimny o nic takového nešlo. Důvodem, proč vypadá spíše jako roztomilá hračka než jako drsný, chlapácký off-road, jsou prostě jeho rozměry. Když se pokusíte postavit něco jako Jeep Wrangler, ale ve dvoutřetinovém rozměru, zákonitě to bude vypadat legračně. A roztomile. A holky mají rády roztomilé věci, takže tím začnou jezdit ještě víc než Wranglerem samostným (a už Wrangler si i přes své nepohodlí a drsný charakter získal mezi něžným pohlavím docela slušnou popularitu). A když se něco v osmdesátých letech líbí holkám, začne se to vyrábět s růžovými doplňky a úchylnými polepy. Což je sice normální, když jsou osmdesátá léta, ale mimo ně to přeživším kusům, a následně všem ostatním exemplářům daného modelu, dodá image pseudooffroadu pro slečinky. Protože pravý chlapák má přeci přinejmenším šestiválcového Patrola a cosi, co se v Japonsku vešlo do kategorie Kei car, přece nemůže být schopné v terénu. Ale chyba lávky. Malé rozměry se v terénu hodí často mnohem víc než spousty výkonu a maličký Samurai dokáže své "chlapáčtější" soupeře pokořit i s třináctistovkou pod kapotou…