Test: VW Lupo 3L - Eko veterán

Předně se chci omluvit všem těm, kteří si letos stěžovali na propršené léto, zejména pak majitelům koupališť, kempů a dalších sezónních záležitostí. Za zkaženou náladu či nízké příjmy zcela jistě může Lupo 3L, noční můra globálního oteplování. Dost možná budete sami překvapeni, kolik zvláštností tenhle malý Volkswagen nabízí. A já s ním chvíli jezdil, abych zjistil čím to je, že na rozdíl od moderních ekologických vozů, různých hormonálních hybridů a tak podobně, opravdu funguje.

Tedy, funguje, to je trochu silné slovo. Jisté však je, že doopravdy jezdí za onu pověstnou hubičku a to ve všech jízdních režimech, což se současným hybridům nedaří. Na první pohled dokonce vypadá až příliš konvenčně. Je to prostě malé městské auto jako jakékoliv jiné, na nic si nehraje nějakými futuristickými tvary, jedním z mála odlišení je aerodynamičtější přední maska. Jestli si však myslíte, že pro záchranu ohrožených druhů rostlinek nebudete muset ježděním s Lupem nic obětovat, tak to se šeredně mýlíte.

Začíná to již běžně zcela triviálním úkonem zvaným startování. Sedám za volant, šlapu na brzdu, otáčím klíčkem a… ticho. Nic se nestalo. Naštěstí vedle mě sedí kamarád Lukáš, který mě upozorňuje, že musím volič převodovky posunout do Neutralu a zatáhnout ruční brzdu, jinak zběsilé tři válce o objemu 1.2 litru nenaskočí. Tenhle systém oficiálně prohlašuji za nejlepší zabezpečení vozu, s takto důmyslným startováním nemá zloděj šanci odjet.

Pokud máte zkušenost s koncernovým 1.4 TDI, bude vám projev Lupa 3L důvěrně známý, používá totiž téměř stejný motor, jen se zmenšeným objemem a dalšími úpravami pro co nejúčinnější spalování. Výsledkem je 61 koní ve čtyřech tisících otáčkách a 140Nm mezi 1800 a 2400 otáčkami. Samotný motor ve své době patřil k unikátům díky své nízké hmotnosti, údajně jen 100kg. Celé lidové vozidlo pak váží 830 kilogramů, což je zajímavá hodnota zaručující, že se skromným výkonem nemusíte být brzdou provozu, a to ani mimo město. Nízké hmotnosti bylo podřízeno mnohé, kromě značného využití hliníku je tu třeba volant, vyrobený z hořčíku. A ještě malá zajímavost, zadní brzdové bubny jsou nejlehčí na světě.

Zátah motoru opravdu není špatný a Lupo nemá problém udržovat rychlost kolem 160km/h, přesto vás něco bude při zrychlování brzdit a dost možná i iritovat. Jedná se o nejpodivnější část vozu – hydraulicky ovládanou manuální převodovku. Na první pohled se jedná prakticky o běžný automat – dva pedály pod nohama a posuvný volič převodovky na středovém tunelu. První zvláštností je označení jednotlivých poloh kulisy. Parkovací mód běžně se ukrývajícího pod písmenkem "P" je v Lupu označen jako "STOP" a poloha Drive alias "D" se ukrývá pod označením "E" nejspíše značící ekologičnost provozu a ne "Epic fail," jak by si někteří z vás mohli myslet.

Je čas se rozjet, avšak pokud jste zvyklí na klasické automaty, můžete být v kopci nepříjemně překvapeni skřípěním plechů a plastů. Po puštění brzdy Lupo nestojí na místě nebo se pomaličku nerozjíždí vpřed, ale couvá. Pod povrchem se totiž skrývá běžný manuál se spojkou. Ta přestane zabírat až při sešlápnutí plynu. Samotné řazení svou rychlostí a jemností připomíná osmdesátiletou babičku v autoškole. Při změně stupňů ve vysokých otáčkách pod plným plynem pak budebude vaše hlava cukat dopředu a dozadu jako Jima Carrey ve filmu Noc v Roxbury. Vyloženě komicky pak působí hlasitý pohyb hydraulikou poháněných táhel řazení, zejména při ostrém brzdění, kde převodovka musí rychle dojít z pětky na jedničku. Jako kdyby v motorovém prostoru šermovali dva skřítci se lžícemi.

Milovníci bohatě vybavených aut dostanou v Lupu nejspíše epileptický záchvat, v rámci snižování hmotnosti a spotřeby tam totiž nenajdete elektrická okna, klimatizaci ani posilovač řízení, i když ke konci výroby se i tyto vyloženě luxusní prvky do seznamu příplatků dostaly. Přesto jsem objevil dva v moderních vozech čím dál běžnější prvky, které stojí za řeč. Prvním je budík ukazatele aktuální spotřeby, majitelům starších BMW jistě velmi důvěrně známý. Oko spořivého motoristy potěší už jeho rozsah – u šestiválcových BMW se ručička pohybuje v rozmezí 0-30 litrů, u Lupa však stupnice končí číslicí 6. Ještě působivější je, že při klidném zrychlování není problém udržet ukazatel u hodnoty 4 litry na sto kilometrů. Další zvláštností je tlačítko ECO umístěné před řadicí pákou. Po jeho zmáčknutí řadí převodovka vyšší stupně dříve, výkon motoru je omezen na 44 koní v třech tisících otáčkách a zapne se funkce start/stop. Pokud potřebujete v eko módu všech 61 koní, stačí jen pedál plynu zadupnout do podlahy. Samotný start/stop pracuje ve srovnání s moderními verzemi tohoto systému značně primitivně. Musíte stát pár vteřin na místě, aby vypnul motor a opětovné zapínání způsobuje otřesy vysokých stupňů Richterovy škály. To vše je ale vzhledem ke stáří vozu, jež přišel na trh roku 1999, stále docela obdivuhodné.

Samotná jízda je směsicí protichůdných dojmů. Na jedné straně je zde pocit solidnosti a kultivovanosti na úrovni těch nejlepších současných aut kategorie minivozů. Lupo působí relativně pevně, prostorně a pohodlně. Druhou stranou mince je trhavá a pomalá převodovka či řízení bez posilovače, které je nejen velmi tuhé, ale také poměrně tupé a překvapivě ne moc sdílné. Podvozek na poměry této třídy dobře filtruje nerovnosti a přilnavost vůbec není špatná, i když testovaný vůz jezdil na širších pneumatikách. Byla vylepšena rovněž aerodynamika, koeficient odporu vzduchu je pouze 0,29. V kabině tak po většinu času neslyšíte žádný aerodynamický hluk, ačkoliv není vyloučeno, že je pouze překřičen drnčivým tříválcovým motůrkem.

Jak jste dost možná pochopili, 3L v názvu znamená spotřebu 3 litry na sto kilometrů, kterou by Lupo mělo v kombinovaném cyklu dosahovat. O podobně nízké spotřeby se snaží v dnešní době i mnoho hybridů, avšak moc se jim to nedaří. Musíte brzdit provoz, vzdát se jakéhokoliv náznaku odezvy na plyn, sbírat kytičky na displayi palubního počítače a pokud se budete snažit o svižný přesun, budete spotřebou na úrovni běžných aut. Nic takového pro Lupo neplatí. I při častém vytáčení a jízdě po městě si řeklo jen o 4,6 litru nafty na sto kilometrů a věřím tomu, že nebude problém přiblížit se oné třílitrové hranice. Musíte však ze sebe udělat buddhistického mnicha a vzdát se i základních prvků výbavy. Být ekologický vždycky něco stálo, otázkou je, jestli současný přístup přináší lepší výsledky, než přísná dieta Lupa. Já se obávám, že nikoliv.

Pokud však najdete jeden z posledních modelů s klimatizací a posilovačem řízení, které VW pod nátlakem začalo dodávat, a nevadí vám podivná převodovka, můžu Lupo s klidným svědomím doporučit, jelikož je to šarmantní malé auto. Jen se obávám, že vybavený model bude stát stále příliš mnoho peněz, ostatně jako nové mělo 3L cenovku téměř 400 tisíc kč, což pochopitelně mnoho potencionálních zákazníků nezkouslo.

Operativní leasing Volkswagen