Sleepers - nenápadní zabijáci 4: Shelby GLHS

Hothatche osmdesátých let mají poprávu mnoho fanoušků. R5 turbo, 205 GTI či Golf GTI Mk.II dnes jezdí světem se statusem ikonického auta. Ačkoliv byly tyto ostré plechovky náležitě rychlé, s čistokrevnými sportovními vozy své doby se rovnat nemohly. Tedy, ehm, až na čtvrtého nenápadného zabijáka pocházejícího ze země neomezených možností – Shelbyho GLHS.

Carola Shelbyho jistě auty posedlým jedincům netřeba představovat. Málokdo však ví, že kromě úprav Mustangů a jakýchsi divných anglických sporťáků pojmenovaných po německé seriálové dálniční jednotce věnoval svou pozornost i vozidlům pro dělnickou třídu, konkrétně rychlé verzi Dodge Omni, což je malý hatchback, který vypadá jako výsledek velmi nudné soulože Austinu Maestro s čtvrtou generací Mazdy 323. Sám poté prosadil, aby se tato ostrá verze jmenovala GLH, což je zkratka pro „Going like hell“, tedy volně přeloženo: „Jede pekelně.“ Dodge jako poděkování za dobře odvedenou práci dalo Shelbymu 500 posledních vyrobených kusů, aby je upravil k obrazu svému. Tak roku 1986 vzniklo Shelby GLHS. A co znamená ono přidané „S“ v názvu? Původně snad mělo zdůraznit, že je to Shelbyho výrobek, ale s postupem času se do povědomí fanoušků dostalo rozluštění zkratky GLHS jako „Going like hell som´more“, tedy „jede pekelně ještě víc.“ Milý název pro něco, co vypadá jako prababiččina žehlička.

Jaké úpravy tedy Shelby provedl? Předně, pod kapotu se nastěhoval kromě manuálního pětikvaltu i motor Chrysler Turbo II , tedy přeplňovaný řadový čtyřválec o objemu 2,2 litru a výkonu 175 koní. Schválně si najděte jaký výkon měl v té době průměrný americký osmiválcový sedan. Zbytek auta ovšem také nezůstal bez povšimnutí. Tlumiče a pružiny dodala firma Koni, na nápravy putovala kola Shelby Centurian, a hlavně nálepky – celé auto bylo poseto mraky nálepek. Když tyto serepetičky sundáte, získáte veskrze nedostižný sleeper. Zrychlení z nuly na stovku zvládlo GLHS díky hmotnosti jen kolem tuny za 6,5 sekundy, což by stačilo na pokoření většiny dnešních hothatchů. Je docela pochopitelné, že s tímto výkonem mělo GLHS klasický problém předokolek s přenosem síly na silnici. Shelby dokonce musel snižovat točivý moment, aby to pohonné ústrojí zvládlo. I přes to byla u GLHS velmi populární úprava nazvaná MOPAR Performace Stage II Computer, což není nic menšího než navýšení výkonu na 205 koní.

Shelby GLHS nebyl jediným podobným modelem, světlo světa uzřel i Shelby Charger GLHS, který používal podobnou techniku, nicméně svým vzhledem se již nedá považovat za typického sleepera. Oba jsou ovšem příkladem, že i v Americe uměli udělat působivé čtyřválcové předokolky. Stále si myslíte, že nejzajímavějším hothatchem osmdesátých let je 205 GTI?