Slavíme 100 článků!

Je to tak. Navzdory naší občasné lenosti, navzdory punkové tvorbě webu s minimálním časovým a nulovým finančním rozpočtem, jsme překonali laťku stovky článků. Jestli vás toto číslo vzhledem k (ne)aktivitě vydávání našich žvástů překvapuje, tak vězte, že nás víc…

Touto cestou bychom Vám chtěli poděkovat, že nás čtete, chválíte a podporujete. Že nám půjčujete své plechové mazly, a nebojíte se svěřit je do našich pazourů jen pro pár řádek chabého textu (a budeme rádi, když budete půjčovat i nadále). Že nám poskytujete feedback v komentářích a zkrátka, že nám stále zachováváte přízeň, přestože frekvence a kvalita našich článků má pravidelnost ruských digitálních hodinek, systém rubrik logičnost první generace iDrivu a stále jsme nebyli schopni zprovoznit několik banálních věcí, jako třeba fotogalerii.

Když už máme tu stovku, nebylo by možná zlé si trochu zrekapitulovat dosavadní působení a vyzdvihnout několik „highlights“. (Pokud takové slovo vůbec můžeme použít). V lehce postnatálním stádiu byl Autíčkář alter egem beznadějného amerikanofila a našeho bosse Bobashe. Ten si nedlouho po zrození Autíčkáře přivezl pokřížený evropsko-americký HotRod, anebo přinesl pro mnohé zcela neznámou informaci o neúspěšném křížení auta s raketou. Že se Japonci nekontrolovatelně kříží sami mezi sebou je známo obecně, a tudíž asi nepřekvapí jedna z mnoha typických šíleností – závody dodávek. Zhruba před rokem se „redakce“ Autíčkáře rozrostla i o paličatého Valacha Ondru a moji maličkost.

V Bazarovém snílkovi jsme počali slintat nad tím, co nás zaujalo v internetové inzerci. A většinou to byly splnitelné cíle, jako jeden nedoceněný Nissan, klasické BMW anebo vášnivá Alfa. Velkou diskuzi vzbudil subjektivní článek o pěti nejlepších předokolkách a jednoznačně největší posun v návštěvnosti vyprovokovala naše série o sleeperech. Po důkladné alkoholové recyklaci mozkových buněk občas vyplodíme i něco jako úvahu. No a v posledních pár měsících se nám podařily i dvě věci, na které jsme hrdí snad zcela nejvíce – obohatit republiku o jeden placatý roadster a vypotit první pokusný roadtest.

Autíčkář se zrodil, prožil docela výživný novorozenecký věk, aby následně strávil půl roku v klinické smrti a loňského Silvestra zázračně vstal z mrtvých. To, že nadále žije, je hlavně zásluhou Ondrova enormního úsilí, ale snad se vyhrabem z časového pressu i my zbylí, a Autíčkář už podruhé nezemře. Do budoucna bychom chtěli zapracovat hlavně na technické stránce – zjednodušit a zpřehlednit systém rubrik, přejít na vyšší formát webu a udělat Autíčkáře více „user-friendly“. Každopádně už teď můžeme slíbit další zajímavá auta v rubrice „Recenze&testy“ a snad i větší počet článků (pomalu dokončuji rekonstrukci bytu).

Pokud je něco, co byste zde chtěli mít a nemáte, nebojte se to sdělit v diskuzi!

Redakce