Sága downsizingu: Trefa do černého

Stejně si už buďto myslíte, že jsem se definitivně zbláznil a měním svoje názory podle toho, jak jsem se zrovna vyspal, a nebo vám už došlo, že prohlásit downsizing šmahem za dobrý nebo špatný je asi tak stejný nesmysl, jako byste chtěli vychvalovat nebo naopak proklínat třeba diesely nebo osmiválce.

Inspirací k dnešnímu článku bylo na evropské poměry poněkud olbřímí MPV Ford Galaxy. O tom, jak se s ním jezdí, se dočtete v některém z příští čísel českého TopGearu. Teď ale pár slov o motoru. Když se dozvíte, že se pod kapotou téhle monumentální věci skrývá benzínová šestnáctistovka s turbem, vyděsíte se. Představíte si kolosální spotřebu, kdykoliv se jen trochu ošklivě podíváte na plynový pedál, nutnost motor neustále vytáčet, aby se auto vůbec dalo do pohybu a mizivou životnost.

Po chvíli ježdění zjistíte, že nad 2500 ot./min se téměř nepodíváte, spotřeba se při rozumném zacházení pohybuje okolo 7 litrů na 100 km a ani v městském provozu s kusem olova v pravé botě stále nepřekročí devítilitrovou hranici. A soudě podle lehkosti, s jakou si motor dokáže s těžkým vehiklem poradit, by možná ani obavy ze spolehlivosti nemusely být zcela opodstatněné. A možná dospějete, stejně jako já, k závěru, že ekofoukaná šestnácka je z celé nabídky pro daný model tou nejpříjemnější volbou…

A jaké z toho plyne ponaučení? Že downsizing není ani sémě ďáblovo, ani spása lidstva a malý foukaný čtyřválec je pořád motor jako každý jiný. Takže se dá udělat průměrný, dobrý, vynikající a nebo také mizerný. A možná také to, že konstruovat tyto motory je zcela jiná hra, než atmosférické benzínové motory nebo turbodiesely – alespoň by to naznačovaly neúspěchy některých motorářských legend a naopak úspěchy koncernů, které se dosud při vývoji benzínových motorů zrovna nepředvedly…