První dojmy: Polaris Slingshot

Už pár let zpátky se nám Polaris, tedy výrobce neortodoxních motorových vozidel, rozhodl ukázat, že tříkolky mají co říct i trhu sportovních vozidel. Vznikl tedy trochu prazvláštní stroj, nesoucí název Slingshot. Ti v anglickém jazyce vzdělanější již v tuto chvíli vědí, že se do češtiny tento termín překládá jako „prak“. A přesně jako prak vůz i vypadá. Přední dvě kola ční jako vrcholy dřeva ve tvaru písmena ypsilon, to zadní je potom jako dvanáctka matka v kousku kůže, natažená na gumách k výstřelu a následnému vysklení sousedovic okna.

Celé je to dále obaleno do černo červených  plastů takového vzezření, že spíše než logo výrobce, čekal bych na přídi znak Decepticonu. Na jedné straně je tady rozpláclý čumák s agresivními světly, na straně druhé prapodivná „vana“, rozprostírající se před osamělým zadním kolem a plnící funkci blatníku. Slingshot se svým aerodynamickým a lehce nesourodým vzezřením vypadá dost zvláštně a dojde-li v diskuzi na vzhled, o odpůrce ani příznivce rozhodně nebude nouze. Něco mi nicméně říká, že první skupina bude lehce převládat.

Interiér, dá-li se otevřený prostor pro dvoučlennou posádku vůbec takhle nazvat, snoubí stejně jako exteriér odhalené železo s plastem. Spoustu věcí zde působí vysloveně levně, ovšem spíš než o šetření, jednalo se konstruktérům v tomto případě o praktickou stránku věci. Ať už na zaparkovaný vůz spadne písek zanesený ze Sahary, nebo prostě jen příliš vyděsíte spolujezdce, bude se hodit omyvatelnost celého interiéru. Stačí si prostě stoupnout s wapkou a celým vnitřním prostorem prohnat několik litrů tlakové vody, aby byl zase jak nový. Nijak mu to nevadí, naopak odtokové kanálky pod sedadly jsou na takové zacházení předurčeny.

Konečně se soukám přes trubkový rám na sedadlo řidiče z měkčeného plastu a nedočkavě strkám klíček do spínací skříňky. Pozice je možná o kousek vyšší, než bych si představoval, ale nic, co by se nedalo přežít. Ovládací prvky a vše okolo vzdáleně připomíná auto. Relativně velký volant je na svém místě, stejně jako tři kovové pedály a řadicí páka. Dopředu je vidět skvěle, dozadu vůbec, a aby se to nepletlo, je pás na druhé straně, než normálně bývá.

Stiskem ohromného červeného tlačítka, které vypadá jako vypínač od nukleární války, uvádím do chodu motor. Pod kapotou se neukrývá svým způsobem žádný zázrak. Je tu čtyřválec o objemu 2.4 litru s atmosférickým plněním, převzatý od General Motors. Na něj je napojená pětistupňová převodovka s vcelku přesným řazením, dále kardan a nakonec i kevlarový řemen, pohánějící zadní dvacetipalcové kolo na jednostranné kyvné vidlici.

Agregát naskakuje poměrně potichu, bez dramat a dělání bordelu. Říkáte si, že by byl příhodnější nějaký upovídanější lauf? I několik desítek kilometrů by vás z této myšlenky docela rychle vyvedlo. Všechny vjemy jsou totiž ve Slingshotu přenášeny o hodně intenzivněji, než je tomu u normálních, sebesportovnějších aut zvykem. Od prvního rozjezdu docela dobře víte, co se pod vámi děje. Motor i zbytek pohonného ústrojí náhle hlučí neuvěřitelným způsobem a hlučnější začne být až vítr, jehož poryvy se dostavují od prvního vyjetí z města až do zastavení.

Výkon 173 koní, který motor podává, se sice nemusí zdát jako zázračně vysoký, ovšem uvažte hmotnost necelých 770 kilogramů a je jasné, že Slingshot spíš než pomalu jezdí vskutku dost rychle. Od necelých čtyř tisíc za minutu motor nabere síly a vystřelí podivného Transformera rázně vpřed, což je mnohdy ještě na třetí kvalt doprovázeno protáčením zadní gumy na asfaltu. Zatímco na předních kolech je gripu víc než dost, zadek s jedinou pneumatikou to tak jednoduché nemá a pouhým přišlápnutím plynu se rád začne klouzat. Celému vozu tento zvláštní nepoměr přilnavosti propůjčuje dosti živou charakteristiku a nemusíte se ani příliš snažit, aby se na každém výjezdu ze zatáčky dostavil efektní akcelerační drift.

S oním umravňováním rozskotačené zádi bohužel souvisí asi největší neduh celého auta, kterým je příliš pomalé a necitlivé řízení. V USA, kde má Slingshot svou domovinu, je takové řízení možná považováno za sportovní, ale nám Evropanům přijde motání z rejdu do rejdu věčné. Všechny ostatní komponenty podvozku fungují nicméně na výbornou. Zavěšení je tužší, ovšem nikoliv prkenné a zajímavé je využití brzd bez posilovače, opatřených ABS. Když už jsem u těch pomocných berliček, musím pochválit i nastavení stabilizačního systému, který nechává řidiči dlouho volné ruce a nezasahuje při prvním náznaku nekázně zadního kola.

Sečteno a podtrženo, je Slingshot docela zábavným a neotřelým vozítkem, za kterým se ohlédne asi úplně každý. Chcete-li tedy být individualista a lákají vás hračky, které nikdo jiný nemá, směle do toho. Jenže tady narážíme na jeden problém. Ano, Slingshot je hračka, která nemá nejmenší vyhlídky na praktické využití. Na druhou stranu je to ovšem hračka, která vychází na částku 810 tisíc s DPH a je tedy určená nejen velkým individualistům, ale také velmi bohatým individualistům.