Podivnosti na kolech: Bizarní Nissany

Pro nás, usedlé Evropany, je Japonsko záhadou uvnitř hlavolamu v hádance na čtverečku Rubikovy kostky. Zejména pokud jste někdy viděli jejich zábavné pořady či animované seriály, které jsou tak úchylné, jak jen něco v televizi může být. Rovněž je to země sebevrahů, pověstně špatných řidičů, kteří řídí kapesní městská vozítka, aranžérů květin a skládaček z papíru. Zajímavé však je, že se tato naprosto rozdílná kultura povětšinou neprojevila na japonských automobilech, které jste si mohli koupit v Evropě. Ohlédneme-li tedy od skutečnosti, že auta z tohoto východoasijského souostroví jsou tak spolehlivá a trvanlivá nejen díky pečlivosti tamních inženýrů, ale také kvůli oné pověsti japonských řidičů, se kterou se předem počítalo.

Vraťme se zpět do devadesátých let. Schopnost japonských aut vizuálně přitáhnout zákazníka byla v té době stejně dobrá, jako schopnost trianglu udávat rytmus metalové kapele. Jediná Mazda dokázala svou bezpohlavní nabídku oživit i jinak než sportovními modely, například řadou Xedos či hatchbackem 323 C s přepůleným zadním oknem. Zbytek japonských automobilek vyráběl modely přesně pasující důchodcům a usedlým rodinným typům. To byl případ i Nissanu a jeho vozů jako Maxima QX, Almera, Primera či Micra. Ty sice dokázaly zaujmou svezením, vzhledem však nikoliv. To ale nebyla duše Nissanu z devadesátých let, jen evropský odvar. Udělejme si tedy exkurzi do Japonska a ukažme si, jak vypadala nám skrytá, bizarní tvář tohoto výrobce.

Abyste mi ale neomlátili o hlavu, že některé zajímavosti se přeci dostaly i k nám, začneme ještě v Česku. Nissan 100 NX GTI si totiž můžete koupit i u nás, často za velmi přívětivé ceny. Tahle podle mnohých neskutečně ošklivá malá targa ve své době bojovala hlavně proti Mazdě MX3 a Hondě CRX del Sol. V testech však dokázala porážet i mnohem zvučnější jména typu Golf GTI či Civic VTi. Samotný Michael Schumacher ji proti těmto vozům v časopise Auto Bild z roku 1992 dosadil na nejvyšší stupínek. Nemalý podíl na tomto vítězství má jistě i motor SR20DE, o kterém vám Greeny nedávno psal.

Stejný motor akorát doplněný o turbo používal i Nissan Sunny GTI-R, duchovní předchůdce současné hvězdy youtube videí, Nissanu Juke-R, a další auto sehnatelné, byť obtížněji, i s volantem nalevo. Jenže zatímco Juke má komiksový vzhled již v základu, Sunny je svým vzhledem naopak prototypem šedi, nudy a bezpohlavnosti. Přesto stačila malá injekce v podobě velkého křídla vzadu a nádor připomínající kapoty, aby se Sunny změnil z ošklivky Betty na Katy Perry. No dobrá, možná trochu přeháním, ale mnoho lidí už GTI-R i vidí, což je oproti základnímu Sunnymu velký krok vpřed. Obal však není v tomto případě důležitý, zejména když se pod oním nádorem ukrývá 220 koní posílaných systémem ATTESA na všechna čtyři kola. Impreza kdo?

Nyní se již přesuňme do Japonska a představme si malé SUV z doby, kdy tato třída ještě neexistovala. Nissan Rasheen se světu představil v roce 1994, kdy se Toyota RAV4 teprve odhalovala. Ač se to na první pohled nezdá, auto je blízký příbuzný s těmi v Evropě dostupnými podivnosti výše, protože je rovněž postaven na platformě Sunnyho. Pohání jej mimo jiné stejný motor jako 100NX GTI, čímž vznikla verze Rasheen Forza s masivnějším oplastováním, něco jako verze "Scout") a se Sunnym GTI-R zase sdílí pohon všech kol. Třináct set kilogramů těžká krabice svými pravidelnými bočními okny, jednoduchými liniemi a náhradním kolem na pátých dělených dveřích evokuje pravé offroady, ale přitom nabízí jízdní vlastnosti, světlou výšku a posez za volantem jako u normálního auta. Oproti dalším podivným Nissanům však vypadá ještě velmi konvenčně.

Pravá japonská potrhlost se nejvíce projevuje na čtveřici příbuzných malých aut z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pro Nissan je vyráběla takzvaná Pike factory. Ta si vybrala jako základ pro své kreace malou hranatou nezajímavou krabičku Nissan Micra K10. Společným prvkem těchto aut je funky retro vzhled a limitovaný počet vyrobených kusů. Dnes se z nich již pomalu stávají sběratelské kousky.

Nissan S-cargo je malý užitkový model. Stejně jako ostatní auta od Pike factory, i tohle má za příplatek elektrickou plátěnou střechu. Připlatit si můžete rovněž za oválná okna na bocích, ale benzínovou patnáctistovku a třístupňový automat máte v základu. Vzhled S-carga je inspirován užitkovou verzí slavného Citroenu 2CV, dokonce má i onen unikátní jednoramenný volant. Vyrobeno bylo pouhých 12000 kusů S-carga a k propagaci na japonském trhu jej použily i firmy jako KFC či McDonalds.

Dalším městským retrovozítkem byl Nissan Be-1. Úsporný průzkumník se chlubil zejména tím, že se dokáže otočit na 4,4 metrech. K pohonu sloužil litrový motor z Micry, jehož 52 koní mělo za úkol rozpohybovat pouhých 670 kilogramů. Mimochodem vzhled zadních světlometů je Evropanovi podezřele povědomý. Že by Fiat při návrhu Bravy kopíroval?

S pouhými deseti tisíci vyrobenými kusy je Nissan Pao již nyní věcí, kterou sběratelé vyhledávají. Jeho vzhled ze šedesátých let nezapře inspiraci Austinem Mini a všechny vyrobené kusy byly vyprodány za tři měsíce. Stejně jako Be-1, i Pao je poháněno litrovým čtyřválcem v kombinaci s pětistupňovým manuálem či třístupňovým automatem. Při ustálené šedesátce byla spotřeba údajně pouze 3,7 litru na sto kilometrů, k čemuž jistě dopomohly i pneumatiky dětských rozměrů 155/SR12. Poznávacími znaky Paa jsou pastelové barvy či dělené víko kufru.

Posledním a zdaleka nejujetějším autíčkem z produkce Pike factory je Nissan Figaro, které se v prodeji objevilo stejně jako Pao jen pod názvem Figaro, bez jména mateřské automobilky. Malinký, 810 kilogramů těžký kabriolet, služební vůz Sněhurky, je poháněn litrovým čtyřválcem s turbem o výkonu 75 koní. Veškerý potenciál motoru však na důchodcovskou úroveň spolehlivě dusí sériový třístupňový automat. Rovněž na dvanáctipalcových kolech postavené vozítko bylo původně vyrobeno jen v 8000 kusech, ale automobilka kvůli velkému zájmu přidala dalších 12000. Autíčko, které si díky vzhledu jistě oblíbí kolega Vavris, bylo představeno v roce 1989 na autosalonu v Tokiu se sloganem "Zpátky do budoucnosti." Přitom v interiéru najdete například CD přehrávač či klimatizaci. V nabídce byly pouze čtyři barvy, každá charakterizovala jedno roční období. A věřte nebo ne, tenhle roztomiloučký kabriolet byl dokonce čtyřmístný.

Pokud si vy, čtenáři, myslíte, že s objevováním podivností u jednotlivých automobilek by se nemělo přestávat, nebojte se to vyjádřit v  komentářích pod článkem.

[gallery]