Peugeot 208 GTI: Návrat legendy?

Autosalón značky Peugeot na konci osmdesátých nebo začátku devadesátých let byl pro petrolheada téměř rájem. Malá, ale kousavá 205 GTi, později vystřídaná podobně živou 106 Sport. Větší 309 GTI nebo její nástupce 306 S16. A na vrcholu toho všeho 405 Mi-16, případně v pozdějších letech krásná 406 Coupé.

Potom se ale něco změnilo. Peugeoty začal vyrábět roztomile kulatá, ale mechanicky nezajímavá auta s obrovskou tlamou. A benzínové hlavy začaly utíkat ke konkurenci z Dieppe nebo zpoza průlivu La Manche. Zdá se ale, že si to automobilka s lvíčkem ve znaku začala uvědomovat a snaží se navázat na svoji slavnou minulost.

Poprvé jsem si toho posunu všiml za volantem sportovního RCZ. A když se na trhu objevila nová 208 GTi, která se otevřeně hlásí k odkazu svého prapředka, musel jsem to vyzkoušet. Má Peugeot šanci stát se znovu legendou ve světě praktických sporťáků?

zdá se, že automobilka se lvíčkem ve znaku se konečně snaží navázat na slavnou minulost

Když se podíváte zvenku, nezačíná to pro 208 GTi příliš nadějně. Zatímco 205 byla štíhlá a šik, 208 je poněkud buclatá a obtloustlá. A její tvary jsou možná trochu moc komplikované. Na druhou stranu – není to problém všech moderních aut? A kromě toho, krása je v oku pozorovatele, takže na mém subjektivním názoru nezáleží. Podívejte na fotky a posuďte sami.

Interiér je už něco jiného. To, jak vypadá, má vliv na víc než jen váš estetický dojem. Jde tu o ergonomii, použitelnost a přehlednost. Design, který působí trochu jako by se snažil napodobit kapitánský můstek klingonské lodi je opět jen záležitostí vkusu a může být mojí staromódností, že mi příliš nesedí. A pár věcí si zmínku rozhodně zaslouží.

Jako první tu je volant. Pořád jsem ještě nepřišel na to, co je špatného na těch kulatých. A tenhle má nejen spláclý spodek, ale celkově prazvláštní tvar. Není jen zvláštní na pohled, ale především se podivně drží. Místy je příliš silný, příliš malý, příliš členitý. Jeho malé rozměry tu ale dávají zásadní  smysl kvůli zvláštnímu řešení přístrojovému panelu. Designéři se tu pokusili spojit výhody přístrojového štítu umístěného uprostřed pod sklem, a klasické koncepce s budíky před řidičem. Tady jsou přístroje těsně pod sklem a zároveň přímo před řidičem.

Co to pro vás znamená? Především samozřejmě fakt, že na budíky skvěle vidíte, aniž byste museli příliš odvracet zrak od vozovky. Jsou téměř ve vašem zorném poli, a dost daleko na to, aby nebylo nutné příliš přeostřovat. Má to ale i své nevýhody – zvláště v případě, že nejste jako já a nemáte rádi nízko, až téměř v klíně nastavený volant. Na přístroje se totiž musíte dívat ne skrz volant, ale přes něj. A snadno se vám tedy může stát, že místo nich uvidíte horní část věnce. Pokud ale dokážete žít s volantem v klíně, jsou přístroje pod čelním sklem skvělé.

Nezvyklé je ale i to, co vás čeká, jakmile s volantem poprvé otočíte. V dnešním světě co nejsportovnějších a co nejvíce chlapáckých hot hatchů ve volantu možná nečekáte cit (ten už u této kategorie víceméně vyhubily elektrické posilovače řízení), ale čekáte odpor. A ten se tady prostě nekoná. Volant se otáčí snad s ještě větší lehkostí než u leckteré staré ameriky, a jeho reakce tak trochu připomínají počítačový volant bez force feedbacku.

v dnešním světě chlapáckých hot hatchů působí řízení nepřirozeně, ale k autu se zvláštním způsobem hodí

Teď by měla následovat tiráda o tom, jak jsou moderní elektrické posilovače hrozné. Ale jakkoliv to působí trochu nepřirozeně, ke zbytku auta se to určitým zvláštně zvráceným způsobem hodí.

Lehké je totiž i všechno ostatní. Řazení v sobě má něco trochu mechanického, ale jen tolik, aby vám to připomnělo, že řídíte skutečné auto a ne počítačovou hru. A pedály jako by byly připraveny pro nohy křehké baletky. Téměř postrádají odpor, a skvěle se po nich „tančí“ při meziplynech.

Jediným zásadním problémem je lehké řízení v kombinaci s hravým zadkem. U Peugeotu očividně využili toho, že jim dnešní stabilizační systémy dovolují nastavit auto k přirozené přetáčivosti, aniž by jim hrozily žaloby od lidí, kteří svou neschopností skončili v pangejtu nebo přímo pod drnem a dali 208 GTi něco z charakteru jejího slavného předka.

Bez citu v řízení je ale tahle „hravost“ občas až nepříjemná. Vyvolat skutečnou přetáčivost sice vyžaduje docela dost snahy (podařilo se mi to jen na vlhkém okruhu v Sosnové, při opravdu hulvátském zacházení s brzdou a plynem), ale ten pocit… asi si na to zvyknete, ale nějakou dobu budete neustále trnout, že to s pokynem řízení přeženete a skončíte ve smyku.

Když si ale zvyknete na zvláštní absenci odporu v ovládacích prvcích, začnou vám najednou dávat smysl i jiné aspekty dvěstěosmičky. Třeba to, že nedělá skoro žádný zvuk. Žádné divoké ržání, vrčení, prskání z výfuku… nic, co byste čekali od malého rabiáta, za jaké se dnes malé hot hatche snaží vydávat. Mohli byste si říct, že to je prostě úděl moderního utlumeného turbomotoru – jenomže to byste nesměli vědět, že stejný agregát v Peugeotu RCZ (tom „obyčejném“, ne v ostré verzi RCZ-R) zní jako rally speciál alespoň uvnitř auta. A že víceméně stejný motor pohání i Mini Coopery S a JCW. A jejich přehlídka zvukových efektů je opravdu působivá.

motor je překvapivě tichý a nenápadný, přestože jeho bratříčci dokáží dělat pořádný bengál

Neumí snad ve Francii udělat výfuk, který by dobře zněl? O tom se dá s úspěchem pochybovat. Ne, tady to musel být záměr. Lehké řízení i pedály, tichý motor, pohodlné (i když sportovní) sedačky a podvozek, který je na rozbité okresce až překvapivě poddajný. To celé není náhoda.

Zatímco většina malých hot hatchů se dnes snaží nabídnout co nejvíce hardcore zážitky a stát se co nejvíce sportovním autem, u Peugeotu očividně kladou důraz na první dvě písmena v jeho označení.  Místo, aby se 208 GTi stala „dostupným sporťákem“, je spíše „dostupným gétéčkem“. Autem, které se snaží nabídnout kombinaci komfortu a snadné ovladatelnosti se spoustou rychlosti.

Daří se to? Do značné míry ano. Ve srovnání kupříkladu s takovým Mini Cooperem je 208 GTi nepochybně použitelnější, prostornější a pohodlnější – snesitelnější pro dlouhé cestování. Dost možná bude při jízdě na limitu o něco málo pomalejší, ale ne o tolik, aby vás to v běžném provozu muselo zajímat.

Verdikt
Nová 208 GTi možná není tím hardcore strojem, který si při vzpomínce na opěvovanou 205 GTi představíte. Přesto dokáže pobavit, a především nabízí překvapivě komfortní způsob opravdu, ale opravdu rychlého překonávání vzdáleností. Takové gétéčko do kapsy.

Motor: čtyřválec turbo 1 598 cm3
Výkon: 200 koní od 5 800 do ot./min
Točivý moment: 275 Nm od 1 700 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 6,8 s 
Průměrná spotřeba (euro): 5,9 l/100 km
Cena: 510 000 Kč

Hodnocení: 8/10