Nedávno jsem zabředl do online diskuse s kolegou novinářem, který právě testoval zbrusu nový Range Rover. Řeč byla o tom, že je to fantastické auto – a také o tom, že v testované verzi TDV6 je to sice skvělé auto, ale tak nějak mu něco chybí. Konkrétně osmiválec, ideálně pak benzínový.
A nevyhnutelně došlo také na zamyšlení, proč si vlastně někdo takovou věc, jako je Range Rover s naftovým šestiválcem, kupuje. Říkáte, že je to jasné, protože Range Rover ve verzi 5.0 nebo ještě vhodnější 5.0 Supercharged dokáže bez uzardění spolknout 20 nebo 25 litrů bezolovnatého benzínu na sto kilometrů?
Já na to říkám: "No a co?"
Dovolte mi, abych svoje stanovisko trochu osvětlil. Představte si, že jste skutečně v pozici člověka, který si může Range Rover dovolit. Tedy člověka, který je natolik úspěšný a bohatý, nebo si natolik neváží peněz, že je ochoten si dopřát jedno z nejpohodlnějších, nejokázaleji luxusních a také nejdražších běžně prodávaných aut.
A je smířen s tím, že jeho zbrusu nový Range, za který právě zaplatil přibližně hodnotu slušně velkého bytu (cena slušně vybaveného RR se pohybuje někde okolo tří milionů korun) bude mít ve chvíli, kdy ho bude za v průměru 3, ale možná už za dva a obvykle nejpozději za pět let prodávat, hodnotu zhruba třetinovou nebo čtvrtinovou.
To v modelové situaci, kdy automobil vlastníte tři roky, najedete průměrných 20 tisíc kilometrů ročně (čili auto prodáváte s najetkými 60.000 km) a poté zakoupíte nový exemplář, znamená následující, poněkud brutální matematiku:
Za 60 tisíc najetých kilometrů klesne hodnota vašeho vozu o 2 miliony korun. To znamená, že na každý ujetý kilometr vychází ztráta hodnoty na zhruba 33 korun. Pokud auta měníte častěji, nebo si dopřejete nějakou tu příplatkovou výbavu, která se obvykle na zůstatkové hodnotě neprojeví, naroste toto číslo snadno až někam k padesátikoruně.
Nedaří se vám to číslo vstřebat? Zkuste třeba tohle: při ztrátě hodnoty 2 miliony korun za tři roky vás vlastnictví onoho Range Roveru vyjde na necelé dvě tisícovky denně. Tedy přibližně plnou nádrž za dva dny, i kdyby vůbec neopustil garáž.
A u ostatních luxusních SUV, stejně jako u drahých limuzín, je situace dost podobná – děsivému propadu hodnoty se ubráníte možná u kupé nebo supersportu, ale i tam vás náklady postihnou dosti drtivě.
Takže se zamyslete nad mojí úvodní otázkou ještě jednou. Opravdu vám dává smysl učinit jeden z nejneracionálnějších a nejrozhazovačnějších nákupů, které naše společnost nabízí, pořídit si velkolepou odměnu za (patrně) tvrdou práci, a potom se kvůli pár procentům celkových nákladů smířit s chrchlajícím dieselem? Nepořídit si to nejlepší, co můžete mít?
Samozřejmě, jsou případy, kdy takový nákup dává smysl – Audi A8, trávící veškerý čas na dálnici mezi Prahou a Berlínem, by se s benzínovým osmiválcem patrně prodražila o stovky tisíc. Ale když se podíváte do inzercí, zjistíte, že překvapivě velké procento luxusních dieselů, prodávaných prvními majiteli, má leckdy až neuvěřitelně malý nájezd…
Co za to může? Je to přirozená tendence lidí šetřit i na místech, kde to nedává příliš smyslu? Nebo je to zvyk z doby, kdy ještě nebyli bohatí a koupě dieselové Octavie dávala při objíždění klientů mnohem větší smysl než její benzínový ekvivalent?
Já mám trochu jinou teorii. Myslím, že za to do značné míry můžeme my, novináři.
Jak asi tušíte, většina motoristických novinářů nejsou bohatí lidé. Živit se tím, že jezdíte s novými auty a píšete o tom články je práce natolik lákavá, že není potřeba lidem platit velké peníze, aby jí vykonávali.
Proto většina z nás zažije Range Rover nebo Mercedes třídy S jen prostřednictvím krátkodobého, typicky týdenního testu. Někteří z nás si ho možná i koupí – obvykle po deseti nebo dvaceti letech, kdy už brutální ztrátu hodnoty zaplatil někdo jiný. Ale z první ruky zažíváme jen jediný výdaj, spojený s provozem automobilu: tankování. Většina novinářů nemá přístup k bezedné CCS kartě a tak ve chvíli, kdy v Range Roveru Supercharged nebo BMW 760iL dojde importérem poskytnutá první nádrž, nastoupí často naše peněženka.
Navíc, pokud trávíte většinu času za volantem dieselových hatchbacků a čtyřválcových MPV, máte tendenci si občasné zpestřední v podobě benzínového osmiválce pořádně užít. Takže silná auta v rukou novinářů často "žerou" ještě mnohem víc než v rukou majitele, kterému už 500 koní nepřijde jako něco zvláštního a nemá potřebu si jejich existenci stále připomínat. Stačí mu vědomí, že je má.
Výsledkem je potom drtivý finanční šok, když novinář leckdy za týden v silném autě projezdí víc, než si za onen týden vydělal. Což ho logicky přivede k závěru, že Range Rover 5.0 Supercharged je sice fajn věc, ale sežere vás zaživa a proto byste si měli koupit něco rozumnějšího. Třeba TDV6.
Ale to je hluboký omyl. Pokud děláte skutečnou práci namísto projíždění se v autech a psaní článků, a vyděláváte tolik peněz, že si můžete dovolit takovou rozmařilost, jako je nové luxusní auto, nepřemýšlejte o tom, jestli spotřebuje o pár litrů víc nebo míň. Jděte do toho naplno, kupte si benzínový osmiválec.
A pokud máte špatné svědomí z emisí, myslete na to, že ve srovnání s dieselem vypustíte mnohem méně rakovinotvorných pevných částic…
31. prosince 2013, 14:13
0
Jo, přesně tak. Nad přesně tů samů věců sem už za posledních ca 15 roků přemýšlal nesčetněkrát. Proč bych si proboha do aut právě těchto typů, ať už luxusní SUV či vyšší třídy běžných vozidel kupoval naftu. Dodnes to pořádně nechápu :) Ale život je plný nelogičností, tak to prostě chodí.
31. prosince 2013, 14:25
0
Uplne souhlsim
31. prosince 2013, 15:52
0
Takhle nikdo, kdo si Range Rover kupuje, nepřemýšlí. :-)
31. prosince 2013, 16:45
0
Mezi novináři jsou dve skupinky - ti, kterým nevadí čas od času vydat ze své kapsy nějakou tu korunku a načepovat za vlastní, a ta druhá, která úzkostlivě šetří každou desetinu litru novinářského auta, jen aby tam nemuseli natankovat za své.
Tady bych ale příčinu obliby dieselů nehledal. Dvě třetiny osobních aut v Evropě kupují firmy, které upřednostňují diesel. A tato nemoc se tak nějak přesunula i na soukromé zákazníky. Osobně bych v luxusním autě uvítal také zážehový osmiválec, ale například v případě Range Roveru by mi SDV8 rozhodně nevadil (šestiválec ne e, ten tam nepatří). Upřímně, pokud bych měl tolik penež, že bych utratil skoro 4 miliony za SUV, účet za palivo by mě netížil tolik, jako jisté nepohodlí, kdy na benzince budu trávit v případě kompresorového osmiválce mnohem více času než v případě nafty. Přece jen tankovat plnou nádrž každých 500 km nebo 700 km je při nájezdu 15 000 km ročně celkem rozdíl nejen finančně, ale i časově. Naftu tedy u SUV typu Range Roveru chápu, v případě eSkového mergla nebo BMW řady 7 ovšem ne.
08. ledna 2014, 09:56
0
Dřív mi to taky nedávalo smysl, ale jakmile člověk začne jezdit víc kilometrů tak zjistí, že tankovaní je docela otravná činnost. A když si vezmu takový MB GL který s motorem 500 (5,5V8) ujede sotva 500km tak to by mě mohli milovat. Navíc dneska se do velkých SUV nabízí naftové motory V8 o velmi zajímavých parametrech a snesitelném zvuku. Třeba Tuareg V8 nafta by mi smysl dával.
Osobně považuji za příjemný nájezd na jednu nádrž 1000km a to dneska ještě neumí ani to velké suv
31. prosince 2013, 17:16
0
Musím přiznat, že jsem uvažoval úplně stejně, nechápal jsem, kdo si koupí do auta za 3 mil diesel. Jenže poté jsem se dostal do situaci, kdyz jsem mohl auto za tyto peníze vybírat a nakonec je na cestě diesel v autě za 2,7M. Proč? Ačkoliv všechny výtky v článku uvedené jsou pravdivé, jsou trochu extrémní. Myslím, že je mnoho lidí, stejně jako já, kteří mají roční nájezd vyšší, tedy 40 - 50 tis. km, a auto nebudou prodávat za 2 roky, ale třeba nejdřív až s novým modelem, tedy klidně 6-8 let. Nemluvě o tom, že auto dost často najde uplatnění v rodině/firmě, takže ho nakonec nebudou prodávat vůbec.
A když vezmu např. M550d, tak se majitel ani neochudí o dynamické hodnoty a rozdíl ve proježděných nákladech s obdobně výkoným benzínem je, vzhledem k výše uvedenému dost znát, a to si i dobře zaopatřený člověk rozmyslí, zda si ten fantastický zvuk i projev osmiválce přecijen neodpustí. Nehledě na to, že průměrný majitel auta za 3M má většinou i nějakou benzínovou bestii na víkendy, která vše vynahradí.
Nehledě na to, že je sympatické netankovat každý den a vědět, že na plnou nádrž dojedu v klidu do alp a ne jen na hranice (i když teď sice trochu přeháním já:)
31. prosince 2013, 18:51
0
Je pravda, že jsem měl taky úvahu - mám hromadu peněz a nevím, co s nima, koupím si benzín. Jenže, druhá věc je, že takový typ auta si koupím jako daily driver/pohodlné auto na dovolenou/možná tahač velku (auto, loď). A na zábavu, nebo denní ježdění, když nepotřebuju praktičnost, mám něco jiného. A diesel v tomto případě dává větší smysl.
Další věc je, že jeden známý si teď objednává nový Mercedes S. A též přemýšlí diesel/benzín. Nakonec asi vezme diesel z toho důvodu, že je to auto spíš na delší cesty a hlavně je si vědom toho, že za benzínový model ve srovnání s dieselem za pár let při prodeji nedostane skoro nic. A i opravdu movití lidé peníze řeší...
01. ledna 2014, 14:58
0
Určitě tohle svoji úlohu hraje. Já jsem nedávno přemýšlel z trochu jiného úhlu, proč je tolik luxusních dieslů. Motivace manažerů velkých firem na zisky. Bezpochyby má diesl,ať už v čemkoliv nižší náklady. A podmínky vždycky určuje ten nahoře a ten vždycky bude chtít šetřit na těch pod sebou. Tzn., že i kdyby si někdo ten benzín koupit chtěl, tak většinou nemůže, protože musí mít např. sedana v dieslu. Jenom pár vyvolených přemýšlí tak, že si koupí benzín, protože chce to nejlepší. Ostatní vybírají.
Samozřejmě podnikatelé můžou cokoliv, ale největší tržby půjdou podle mě od nadnárodních firem.
12. ledna 2014, 02:18
0
Zajímavé čtení, nejednou jsem o tomhle přemýšlel. Nicméně lidi, kteří si koupí do drahého auta typu Q7, 7series, Range Rover atd. naftu chápu. Proč prostě nešetřit když můžu a dynamika a tichost moderních dieslů je skvělá a pro toho člověka dostačující. To auto chce hlavně na odvoz z místa A do místa B. Chce mít výkon a pohodlí a to mu zajistí, jak diesel, tak benzín, akorát s tím, že s dieselem tolik nemusí platit. Stejně myslím, že většina bohatých nějak neřeší zvuk benzínu či dieselu (a ty 6ti hrnkové diesely nezní vůbec zle) a prostě jim stačí, že to táhne a málo žere. Benzínový motor si v tomhle případě koupí někdo, kdo to má fakt na háku a má peněz jak želez, anebo milovník aut, co naftu nechce. Ale to většina podnikatelů, kteří si tyhle auta kupujou není a neřeší. A proto diesely.
06. května 2014, 16:47
0
Dovolím si nesouhlasit. I bohatí lidé jsou racionální a proto počítají náklady na palivo. Zvláště pokud to auto nemají jako hračku, ale jako běžný dopravní prostředek.
Navíc, to že v inzerci jsou automobily s malým km proběhem neznamená, že je taková skutečnost. Většinou si velké pohodlné auto koupí někdo, kdo hodně najezdí, kdo komfort náležitě ocení.
Navíc bych nezapomínal na jednu podstatnou vlastnost naftových motorů a to dojezd. Ne každému se chce co 300- 400 km jezdit k benzínové pumpě.
31. srpna 2014, 23:35
0
No nevim, kdyby byli ti lide tak racionalni, tak si koupi Octavku 1,6 TDi (byt treba fplnepalbe) a jezdi za 5 l a tankuji jednou za 1000 km. To ale v clanku zazniva. Kdyz je nekdo rozezrany takovym zpusobem, ze musi mit RR, tak uz je ten V8 asi tak to posledni, co by jej melo trapit a nejake setreni na phm je uplne mimo.