O kafi, autech a motoristické novinařině

Ještě nedávno jsem ke kávě neměl v podstatě žádný vztah. Stejně jako většina lidí jsem nezkoumal, jakou značku která restaurace používá, její chuť jsem zásadně přebíjel spoustou mléka a cukru, a na balíčcích kávy v obchodě jsem hledal nápis "100% arabica" jen proto, že tak by to prý mělo být – ne proto, že bych to snad na chuti poznal.

Potom jsem ale objevil kouzlo dobrého kafe. První krok jsem udělal, když jsem si domů pořídil mlýnek a začal kupovat zrnkovou kávu. Najednou jsem s obrovským překvapením zjistil, že se ta hnědočerná tekutina dá vypít i bez příměsi mléka a cukru, a že dokonce může nabídnout jakýsi požitek, místo aby sloužila jen povzbuzení organismu nebo jako příležitost ke společenské konverzaci.

"K tomu, abych si začal každodenní kafe opravdu užívat, stačilo jen začít se trochu zajímat o to, co a kde kupovat"

Druhým krokem bylo pátrání, jestli není možné koupit něco lepšího, než nabízí prodejna kávy v nejbližším obchodním centru. A zjištění, že se dá (tady, pokud by vás to zajímalo) koupit kvalitní, čerstvě pražená zrnková káva za cenu nižší, než na kolik vás v nejbližším obchoďáku přijde vakuovaný balíček čehosi, použitelného k výrobě břečky, následně ředěné mlékem a mohutně přebíjené cukrem.

Nemám doma stroj na espresso za desítky tisíc, ale překapávač za pár stovek a podobně drahý mlýnek. Nechodím pro kávu do nóbl obchodu, ale do ošuntělého skladu na okraji Holešovického přístavu. K tomu, abych si začal každodenní kafe opravdu užívat, jsem nemusel utratit víc peněz – stačilo se jen trochu zajímat o to, co a kde kupovat.

Ptáte se, co to má společného s auty? Úplně všechno. Už bych nedokázal spočítat, kolikrát jsem slyšel větu: "Ale já nejsem žádný závodník, jako vy motorističtí novináři, na to moje ježdění to úplně stačí." Obvykle zazněla v reakci na mé úpěnlivé přesvědčování, aby dotyčný nesměnil své těžce vydělané peníze za nějaký zcela tragický počin, jako Opel Antara nebo "ášestka na eslajn podvozku".

Po pravdě řečeno, samozřejmě stačí. Když se nad tím zamyslíme skutečně racionálně, stačil by Renault Thalia, v tuto chvíli (pokud vím) nejlevnější auto na našem trhu, téměř každému. Pojme pět lidí, nějaká ta zavazadla a celé to přepraví z místa na místo rychlostí, při které nebude zásadní brzdou provozu. Což vlastně dělá z Thalie výborné auto.

"Pokud máte směnit několik let tvrdé práce za hromadu železa, je jen to nejlepší dost dobré"

Ale stejně jako většina z nás nepije tu nejlevnější Standard směs a nejí výhradně čínské polévky za 3,50 ani rybí prsty po desti korunách za balení, nekupuje si většina z nás ta nejlevnější auta. Můžeme tomu říkat třeba rozmazlenost moderní doby nebo požitkářství, ale prostě se nechceme spokojit s tím, co jen splní naše základní potřeby. Chceme víc, chceme komfort, rychlost, chceme se za volantem cítit dobře, odpočinout si a "dobít baterky".

A v tu chvíli už přestávají existovat auta, která "stačí". Pokud máte směnit obnos, který odpovídá několika měsícům nebo dokonce rokům tvrdé práce, za hromadu železa na čtveřici gumových obručí, je jen to nejlepší dost dobré.

Ne, neznamená to, že bychom všichni měli jezdit stejnými auty. Objektivně "nejlepší" auto totiž neexistuje – ani obecně, ani v dané třídě. Stejně jako existuje káva dobrá, špatná a vynikající, jsou taková i auta. A stejně jako jsem se dočetl, kde koupit dobrou kávu, ale už sám na svých chuťových pohárcích musím vyzkoušet, jestli mi bude více vyhovovat brazilská, kolumbijská nebo třeba kubánská, vy se můžete dočíst, která auta jsou dobrá a která jsou špatná, ale vybírat z těch dobrých to, které bude nejvíc vyhovovat vaším potřebám, požadavkům a choutkám, už je na vás.

"Kvalifikací motoristického novináře není závodní licence, ani časy na okruhu"

Protože tenhle článek čtete, jste s největší pravděpodobností benzínová hlava a tak vám nejspíš neříkám nic nového. Ale pokud jste v Údolí benzínových hlav noví, nebo vám tenhle článek dal někdo přečíst, protože by se vás mohl týkat (a byl bych rád, kdyby to udělalo co nejvíce čtenářů), zamyslete se nad tím, co vám chci říct.

Když jsem začal se svým hledáním dobré kávy, nic jsem o kávě nevěděl. A po pravdě řečeno, ani teď o ní nevím o moc víc. Ale tím, že jsem naslouchal lidem, kteří o ní něco vědí a pro které je vášní a nikoliv jen doplňkem k zákusku, jsem objevil, že si kávu můžu skutečně užít, aniž bych musel utratit horentní sumy. A poprvé jsem začal mít kafe doopravdy rád.

A s auty je to stejné. Možná máte pocit, že motorističtí novináři jsou banda automobilových závodníků, pohybujících se kosmickými rychlostmi, a že jejich závěry nemají pro "obyčejné řidiče" žádný význam. Ale kvalifikací motoristického novináře není závodní licence ani zajeté časy na okruhu. Samozřejmě byste měli umět řídit, abyste tuhle práci mohli dělat. Ale mnohem důležitější je schopnost vystihnout, jaké to které auto je. Stejně jako milovník kávy dokáže napsat stovky slov o vůni a chuti té které kávy, zatímco já se zmůžu tak maximálně na konstatování "hmm, dobrý kafe", dokáže motoristický novinář vést dlouhé tirády o citu v řízení, reakcích na plyn, tuhosti pružin nebo posazu za volantem.

"Ani povinnosti otce rodiny neznamenají, že byste měli rezignovat na radost z řízení"

Je možné, že stejně jako já nemám ani ponětí, co by měla být "hedvábná chuť kávy" a už vůbec si nedokážu představit, jak by mohla mít chuť kafe "plný tvar", ale poznám dobré kafe od špatného, vy nemusíte mít představu, co to vlastně je ten cit v řízení nebo se nedostanete do situace, kdy byste u předokolky vyvolali přetáčivost ubrání plynu.

Ale i když nedokážete jednotlivé nuance pojmenovat, dokážete poznat dobré auto od špatného. Projížďka v Lotusu Esprit vám ukáže, že auto, které si s vámi "povídá" je zábava řídit i když jedete podle předpisů – a je jedno, že jde o supersport. Pár desítek kilometrů po okreskách za volantem Mazdy MX-5 nebo starého BMW vám ukáže, že řídit pomalé auto rychle přináší mnohem větší uspokojení než naopak. Odpoledne strávené na nákupech v centru s Fiatem Panda přinese zjištění, že zábavné auto nemusí být drahé. A výlet na hory s naftovým Accordem v kombíku nebo Fordem Galaxy vás dokáže přesvědčit o tom, že ani povinnosti otce rodiny neznamenají, že byste museli rezignovat na radost z řízení.

"Na dobré auto vám stačí měsíční výplata a na jeho provoz kapesné"

Stejně jako dobrá káva, ani dobrá auta nemusí být drahá. Jen musíte vědět, co a kde hledat. Jedním z nejoblíbenějších aut Chrise Harrise, bývalého redaktora Autocaru a Eva, jehož garáž obvykle zdobí přinejmenším jeden supersport, je Peugeot 205 1.4 XS. Auto, které s trochou hledání pořídíte za měsíční výplatu a jeho provozní náklady by unesl středoškolák s nepříliš štědrým kapesným.

Život je příliš krátký na to, abyste pili špatnou kávu a jezdili špatnými auty. Dejte si tu práci a najděte si ta dobrá. Věřte mi, stojí to za to…