Mýty a legendy: Saab 9-3 kabrio

(tento článek byl poprvé vydán ještě na starém Autíčkáři, ale zlotřilí elektroničtí trpaslíci jej ukradli a zničili. byl tedy obnoven a přinášíme ho znovu)

Jsou auta, která každý zná, každý o nich mluví a každý na ně má nějaký názor. Představují měřítko určitých kvalit, nebo jsou to prostě jen legendy samy o sobě. Bývají s nimi srovnávány nové modely. A vyvolávají dlouhé hádky, kdykoliv se o nich někdo zmíní v internetové diskusi. Postupem času ale zjistíte, že o nich sice všichni mluví, ale většina lidí je nikdy neřídila – což se často týká dokonce i motoristických novinářů. A jako celoživotní benzínová hlava, vydělávající si posledních pár let na živobytí coby motoristický pisálek, jsem si uvědomil, že i když jsem už jezdil doslova stovkami různých aut, mám pořád zoufalé mezery v „motoristickém vzdělání“. Jak vůbec můžu psát o nových Alfách, a hodnotit jejich charakter, když jsem nikdy neřídil „opravdové“ Alfy minulosti? Můžu vůbec říkat něco o kvalitách sportovních vozů s předním náhonem, když jsem nikdy neřídil Hondu Integra Type-R, obvykle považovanou za měřítko mezi sportovními předokolkami?

Rozhodl jsem se to napravit. Chci vytvořit seznam aut, která by každá benzínová hlava měla alespoň jednou za život okusit. A chci se o své zážitky a dojmy podělit s vámi, čtenáři Autíčkáře.

v moderních dobách se saaby nerodily ze stíhaček, ale z opelů vectra

Takže, je na čase začít prvním exemplářem. SAAB byl legendární pro svá jedinečná, prapodivná auta, o kterých se říkalo, že se nepodobají ničemu jinému. Tvrdili nám, že jsou „zrozené ze stíhaček“ a ne z jiných aut. Ale v moderních dobách značky se její modely nerodily ze stíhaček. Rodily se z Opelů Vectra. Což vedlo k dlouhým slovním soubojům mezi zarputilými milovníky značky a cyniky. Je moderní SAAB jen nafintěný Opel, nebo je to skutečně něco výjimečného? Chtěl jsem to zjistit, tak jsem si jeden půjčil…

Pokud auta hodnotíte primárně očima a záleží vám na detailech, asi budete 9-3 po prvním obhlédnutí považovat za velmi individualistickou, typicky skandinávskou a klasicky „saabovitou“. Detaily jako je maska, tvar čelních světlometů nebo zadních světel, a samozřejmě i interiér, dávají jasně najevo, že se díváte na SAAB. Ale pokud trochu poodstoupíte, brzy si všimnete, že proporce, díky kterým byla původní 900 tak výjimečná, jsou pryč. Žádná plochá kapota, ani téměř svislé čelní sklo, žádný štíhlý profil. I když má 9-3 blíže ke „klasicky elegantním“ proporcím, nezbylo z ní mnoho z báječné podivnosti staré 900.

A stejné je to i s interiérem. Když se posadíte dovnitř, všimnete si „letecké“ vertikální palubky a dalších aviatikou inspirované detaily, jako zeleně podsvícené displeje. Spínací skříňka je pořád na středovém tunelu, hned za řadící pákou. Ale čelní sklo je daleko před vámi a ostře skloněné, linie oken je vysoko, sedačka vzadu a nízko. Ve staré 900 jsem jel jen jednou, ale dodnes si matně vzpomínám na čelní sklo kousek před mým obličejem, nízký čumák očichávající silnici před vámi a téměř vertikální A-sloupky. I když jsem nikdy neseděl v klasickém Porsche 911, představuji si, že sedět v ní musí působit dost podobně. Ale 9-3? Nic takového. Po pravdě řečeno, působí úplně stejně jako kterékoliv jiné moderní auto stejné éry. Působí jako… no, jako nafintěný Opel Vectra. Ale je to vážně hezky nafintěný Opel Vectra. I v případě, že vám podivnost Saabů nic neříká, musíte uznat, že interiér je vážně dobře zpracovaný. Materiály jsou srovnatelné s prémiovými značkami, plátěná střecha vypadá zevnitř téměř jako plechová. Možná se ztratilo něco z výjimečnosti, ale na druhou stranu je tu jasně vidět, za co původní majitel zaplatil tolik peněz. S výjimkou proporcí tu mnoho neprozrazuje, že je tohle auto založeno na obyčejném Opelu.

Ale klasické Saaby se nekupovaly kvůli vzhledu nebo kvůli tomu, jak jemnou kůži mají na sedačkách. Tahle auta jste si kupovali kvůli jedinečné technice. A to znamená, že se musíme jít projet.

prchavá "saabovitost" by měla být přítomna i v tom nejméně sportovním modelu na trhu

Teď určitě někteří z vás namítnou, že pokud chceme skutečně zjistit, z jakého těsta moderní sámy jsou, měli jsme si vybrat výkonnější verzi s manuální převodovkou. Něco jako 9-3 Aero, nebo rovnou Viggen. Ale většina z jedinečného charakteru těchto aut se skrývá v jejich výkonech a rychlosti. Pokud pošlete na přední kola přes 200 koní, bude zajímavé cokoliv. A je příliš snadné zaměnit drama, které přináší brutální akcelerace, a za volant tahající točivý moment, za skutečný charakter. Ne, ta prchavá „saabovitost“, kterou chci najít, by se měla skrývat i v tom nejméně sportovním modelu na trhu. Dokonce i v kabrioletu s nízkotlakým turbem a automatickou převodovkou. Pokud se projedete moderním Mini s naftovým motorem a automatickou převodovkou, bude ve srovnání s Cooperem S nebo JCW pomalé a neohrabané. Ale pořád bude mít ten „miníkovský charakter“ – pořád ucítíte tu hravost podvozku, interiér bude pořád jedinečný nejen detaily, ale i základní architekturou. A totéž platí i o základním trojkovém BMW (i když v případě současné generace F10 to už možná není tak docela pravda) a, byť tady to nemám z vlastní zkušenosti, pravděpodobně i o 911 Carrera 4S Cabrio s automatem tiptronic. Pokud celá ta věc se „zrozením ze stíhaček“ platila i v dobách GM, měl by charakter Saabu sahat dál než jen ke cool palubce a velkému turbu. A mělo by být možné najít ho i v křižníku pro posrtarší pány, nejen v hardcore modelech jako je Viggen.

Takže otáčím klíčkem u mého pravého boku a probouzím k životu dvoulitrový čtyřválec. Motor je jednou z těch součástí, které jsou stále „pravý SAAB“, takže bude klíčový pro zachování charakteru značky. A i když tu máme takzvané „LPT“, neboli nízkotlaké turbo, navržené pro nízkou spotřebu a nikoliv brutální výkony, skandinávský charakter se projevuje. Motor není hlasitý, ale má zajímavý zvuk a jakmile přečkáte počáteční prodlevu, má i solidní zátah. Ve srovnání s moderními přeplňovanými motory je nutné ho o něco více točit, a při poklidném cestování v nízkých otáčkách není tak nenucený jako velké šestiválce. Ničemu to ale nevadí, naopak to ladí s výstředním charakterem vozu.

Ve městě, se staženou střechou a občasnou těžší nohou při odjezdu z křižovatky, je snadné pochopit důvody, proč si tohle auto někdo koupí. Interiér je vážně příjemné místo k životu – a na rozdíl od většiny kabrioletů s plátěnou střechou jím zůstává i pokud začne pršet. Možná je to tím skandinávským původem. Ve Švédsku prostě není dost slunečných dní na to, aby dávalo smysl vlastnit auto, které je použitelné jen se staženou střechou. Takže u Saabu postavili opravdu celoroční kabrio.

9-3 je přitažlivá a nedělá "zbohatlický" dojem

Auto samo o sobě je poměrně přitažlivé, ale nedělá ten „zbohatlický“ dojem jako odpovídající BMW nebo Audi. V SAABu vypadáte mnohem sofistikovaněji. Lidé nepřemýšlí o tom, kde jste na to auto vzali, ale spíše o vaší výstřednosti, která vás přiměla koupit si zrovna SAAB. Trojkové BMW v kabriu vám s mnohem větší pravděpodobností objedou klíčem, a s mnohem menší pravděpodobností vás někdo pustí z vedlejší ulice.

Ale stále tu zůstává jedna otázka. Co se stane, když opustíte město a vydáte se na svou oblíbenou okresku? Říká se, že ve Švédsku původní základ zcela přepracovali a udělali z tuctového Opelu auto s vlastním charakterem. A v případě motoru jsme si už ověřili, že je to pravda.

Sedím za velkým volantem s tenkým věncem, a chystám se to zjistit. Jako první přichází zklamání – v řízení nenalézám vůbec žádný cit. Následuje naopak příjemné zjištění, že tlačítka na volantu fungují docela dobře a převodovka je překvapivě rychlá při podřazování. Potom ale následuje další, a tentokrát mnohem větší zklamání. To, co mělo být ingotem švédské oceli, se chová spíše jako žvýkačka. Zvláště smutné je to vzhledem k faktu, že jde o auto vyrobené po úpravách, které měly mimo jiné zvýšit tuhost karoserie. Odezvy na řízení jsou tupé, karoserie se kroutí jako želé a podvozek je měkký jako houba. Ale ještě horší než neschopnost poradit si s rychlými průjezdy zatáček je neochota se o to vůbec pokoušet. Problém není v tom, že by 9-3 byla pomalá – koneckonců, kabriolet s automatickou převodovkou je spíš cruiser pro hezké dny než drtič okresek. Ale legendy (nebo možná spíš mýty?) o značce SAAB naznačovaly, že by měla disponovat jakousi těžko definovatelnou výjimečností a radostí z jízdy, která by byla cítit i v tom nejobyčejnějším, nejméně sportovním modelu. Když nakočíte do již zmíněného Mini s automatickou převodovkou a vyrazíte na okresky, užijete si skvělou zábavu. Ale pokud jste měli představu, že SAAB + Turbo = zábava, čeká vás skutečně velké zklamání. Na způsobu, jakým tohle auto jezdí, není nic, co by ospravedlnilo tvrzení o tom, že se „zrodilo ze stíhačky“. Ano, je to příjemné a kultivované cestovní auto, pokud moc nespěcháte. Ale není v něm ani náznak sportovnosti – a co je hůř, ani náznak radosti z jízdy. Skutečně působí jako obyčejný rodinný sedan s uříznutou střechou. Je to příjemné místo, kde trávit čas, a bude to skvělá volba, kteří chtějí vyčnívat z davu a přitom se vyhnout sociálnímu stigmatu, které je často spojeno s vlastnictvím vozů tradičních prémiových značek, jako je BMW nebo Audi.

opravdu jsem v 9-3 chtěl najít bájnou "saabovitost". vážně jsem se snažil…

Ale co když jste petrolhead, který hledá zajímavé auto, které bude mít výrazný charakter a bude radost ho řídit? Je to legenda, kterou prostě musíte zažít, a nebo jen mýtus, žijící ze slavné minulosti? Pro mě je „Saabovitost“ u moderních vozů značky už jen mýtus. Opravdu jsem jí chtěl v 9-3 nalézt, vážně jsem se o to snažil. Ale když jsem z něj vystupoval, nebyl jsem o nic blíže pochopení legendy Saabu než dřív. Z mého pohledu je to opravdu jen nafintěný Opel Vectra. Není to špatné auto, ale s odpovídajícími modely od značek jako je BMW nebo Mercedes nehraje dokonce ani stejnou ligu. A, co je ještě důležitější, nenabízí ani ten druh „charakteru“, který vás přiměje ho milovat přes všechny jeho chyby – nebo dokonce kvůli nim, tak jak to dělají některé Alfy Romeo.

Ale tím nechci říct, že by snad „Saabovitost“ neexistovala. Možná jí prostě jen modely ze závěrečné éry pod vládou GM postrádají. Třeba jí najdu v jiném modelu, v některém z dalších dílů tohoto seriálu. Teď mě omluvte, odcházím sehnat nějakou 99 nebo 900, kterou bych se mohl projet. A vrátím se s verdiktem.

Mýtus, nebo legenda?

Mýtus. Tohle auto je výjimečné detaily na povrchu, ne podstatou.

Je to auto, které musím zažít?

Ne. Po pravdě řečeno, jestli chcete porozumět charakteru značky, asi byste se mu měli úplně vyhnout a zaměřit se spíše na starší modely, ideálně na první generaci 900 nebo na 99.

Měl bych si ho koupit?

Proč ne… je to příjemné auto a pokud chcete levné, čtyřsedadlové kabrio pro celoroční použití, je to možná jedno z nejlepších na trhu.

Pokud si chcete moje zkušenosti ověřit na vlastní kůži, můžete si "Saabinku" půjčit na www.icabrio.cz. Na další díl "Mýtů a legend" se můžete těšit zase zhruba za měsíc. Tématem bude Lexus LS400…