Čtenářský příběh: Od červeného coupé k bílému slonovi...

Jak jistě mnozí víte, minulý týden jsme rozjeli brusu nové autíčkářovo diskuzní forum. K naši radosti se začíná pomalinku rozjíždět a to zejména v sekci "Vaše auta", kde si můžete založit vlákno o svých vehiklech. Téma v této sekci si vytvořil také čtenář s nickem JP a v rámci něj se rovnou podělil o celý svůj "životní příběh" protkaný řadou zajímavých aut. S jeho svolením vydáváme kopii přímo v magazínu, neboť si v redakci jednotně myslíme, že toto interesantní a vtipné pojednání si jednoduše nezaslouží, aby zůstalo utopeno kdesi v diskuzní historii…

Na začátku (rok 2005) byl Fiat Coupé 16v Turbo, auto koupené po dlouhém šetření a vybírání z popelnic válejících se po bazarech. Nakonec se mi povedlo sehnat nezvykle zachovalý kus po jednom majiteli z Itálie, díky čemuž jsem neměl to srdce trápit ho v zimě – co s tím? Logika petrolheada velí jasně – pořídit zimní auto. K Fiatu tak přibyl ještě jeden kus ve slabším stavu, tentokrát se "zimní" motorizací 1.8 16v. Bohužel v tu dobu dosáhla koroze na bratrově Prelude svého vrcholu a jelikož nerad kupuje auta (do Hondy jsem ho samozřejmě taky popostrčil já), vyústilo to v narážky na to, že dvě auta jsou přece zbytečně moc (pche) a když mu jedno prodám, nic mi to neudělá. Tak jsem o svůj první wintercar přišel ještě předtím, než padla první vločka.

Ještě než jsem si koupil prvního Fiata, zakoukal jsem se do Alfy GTV. Coupé jsem ale našel v lepším stavu, což Alfu poslalo do kolonky "nesplněné sny". Tak jsem to ale nemohl nechat a na zimu si proto sehnal zelenou 1.8 TS, kterou jsem po delších útrapách i zprovoznil.

První zimní auto, se kterym jsem fakt vyjel v zimě, paráda! Aby ale nebyl dlouho klid, v noci na Štědrý den 2008 jsem dostal potřebu připomenout si svištění turba a místo zimního auta vytáhl to letní. Ten nápad patrně nezaujal jen mně – na jednu dlouhou rovinku se přišla podívat i skupinka kanců. Moje nadšeně vytočená trojka tak stála 3 chrochtající životy, půlku Coupé a vánoce jednoho myslivce. Coupé jsem měl moc rád a nechtěl jsem se ho jen tak vzdát, svolil jsem proto k poněkud nerentabilní opravě, jejíž výsledek už ale bohužel původní stav jen připomínal.

Po delší době jsem dostal pocit, že je čas se pohnout. Ale co dál? Na Coupé se mi líbil zátah motoru, červená barva (jo, jsem v tomhle jak ženská a ubíjí mě dnešní k uzoufání nudná doba, kdy má 9 z 10 aut jeden z odstínů šedi a tmavě modrá už je vodvaz), hravost podvozku a design Alfy… Jak to jen spojit dohromady? Co takhle červený GTV s třílitrem? Ne ne, to je moc požadavků najednou – Alf je málo, zachovalejch ještě mnohem míň, s třílitrem už vůbec a navíc nemám rád tuning, což posouvá pravděpodobnost existence odpovídajícího kusu na českym trhu někam do vod zelenomodrýho jednorožce se slunečníma brejlema. Zkusmo jsem ale otevřel bazoš a co nevidím – kdesi v jižních čechách někdo prodává červené GTV 3.0! Sice je už na fotkách vidět, že má pár plastů imitujících verzi Cup, která se přece s volantem vlevo a 3.0 V6 nevyráběla, ale to snad půjde sundat bez větších následků. No, další den ráno už jsem s kamarádem mířil do Kardašovy Řečice. Alfa měla pár much, ale zaujala mě Cup plaketka na přístrojovce – je ze stříbra a má pořadový číslo, přesně jako u pravýho Cupu… Až tolik práce si někdo dal s fakem? Alfu jsem nekoupil a odjel domů, především proto, že "pár much" u GTV znamená, že kupní cena bude tvořit přibližně polovinu nákladů před první pořádnou projížďkou. Vzal jsem si ale VIN a doma začal zkoumat, co to bylo zač. Po prolezení britských diskuzí a prohození několika mailů s moudřejšími jsem zjistil, že V6 Cup s volantem vlevo přecejen existuje – přesněji 25 kusů dodaných v roce 2001 pro Švýcarsko. Tohle že stojí kdesi za stodolou v jižních čechách a já se tím dneska projížděl? Nebylo cesty pryč. Coupé i zelenou GTV jsem prodal a o 2 dny později si pro GTV Cup dojel.

Původní plán ale byl, že svoje 2 auta vyměním za jedno celoroční, protože koncept dvou aut podle ročních období je zbytečně organizačně i finančně náročnější. Jenže koupit raritní Alfu, utratit za počáteční opravy znova kupní cenu a pak ji trápit v zimě? Potřeba winterkáry povstala jako fénix z popela. Vyřešil jsem to asi o 14 dní později, když jsem koupil Lancii Kappa 16v Turbo za 12tKč ve 400 km vzdáleném Českém Těšíně (tím jsem trhnul svůj starý rekord, kdy jsem jel do Nošovic pro Subaru Legacy za 4tKč). Obě auta věrně sloužila, Kappa byla sice trochu otloukánek, ale za těch 15tkm co jsem s ní najel si vyžádala jen olej, trochu WD40 a jednu roli Power Tape na hadici turba, která neodolala zvýšenému tlaku (po konzultaci s před-předchozí majitelkou která mi suše oznámila "jó, vona ty hadice trhá ráda" jsem dospěl k tomu, že nemá cenu shánět novou). Ze všech aut co jsem kdy měl byla Kappa jednoznačně nejlepší, pokud jde o poměr cena/výkon. Popelnice za 12 s radostí ponižovala závodníky s 50x dražším náčiním a to jak na rovince, tak v zatáčkách.

Od doby, kdy jsem bráchovi prodal Coupé 1.8 už však uplynuly 4 roky. Ital se k mému neuvěření do posledního dechu bránil smrti a byl ochoten fungovat celou dobu téměř bez servisu a dokonce i bez doplňování kapalin (přístup bratra k autu je velmi, velmi uživatelský), přežil dokonce i ukradení a několik týdnů využívání coby ubytovna pro feťáky. Jeho životní pouť skončila až ve chvíli, kdy od něj bratr ztratil klíče a odmítl to dále řešit jinak, než ekologickou likvidací. Bylo mi to sice líto, ale ve chvíli kdy auto brzdilo kovem místo destiček, motor měl za sebou 10 km jízdu bez oleje, bylo omlácené z více stran a volant vibroval snad i při stání, jsem usoudil, že to tak bude lepší. Tím se ale objevil starý známý problém – já mám dvě auta a bratr ani jedno, copak je to za sociální spravedlnost? Přesně v tu chvíli se mi naskytla možnost koupě postaršího, nezvykle zachovalého Audi A8 4.2 Quattro S-line, s mi známou historií. Coby značka mi sice Audi není příliš sympatická, jestli s ní mám spojené jedno slovo, tak je to pozérství, ale rozum přesto zavelel využít příležitosti a vyměnit starou přefouklou Lancii za staré osmiválcové Audi. Mimochodem díky za ten článek o bílém slonovi (tady tento – pozn. redakce), když jsem ho četl, na tuto etapu jsem často vzpomínal.

Následující zima s A8 byla zpočátku skvělá. Auto se zpracováním a celkovou "solidností" vymykalo tomu, na co jsem byl do té doby zvyklý, navíc s Quattrem bylo i přes velikost auta dost srandy (až tolik, že jsem v prosinci musel shánět zadní nárazník). Vystřízlivění přišlo ve chvíli, kdy jsem poprvé zůstal stát. Snímač polohy kliky, no co, to se stane, má to svoje léta. Během následujících 2.000km(!) mě nechal stát u krajnice ještě modul zapalování, dvě cívky, spínací skříňka, motorek stěračů, další snímač klikovky a ve finále palivové čerpadlo. Když někam jedu, můžu od té doby každou chvíli říkat "jéé, tady jsem stál s A8! … A tady taky!". Ihned po výměně čerpadla jsem ještě nasáklý výpary vypsal inzerát na prodej, hned druhý den si auto odvezl nový majitel (možná i dojel domů) a já zůstal prskající s přesvědčením, že na auta prostě s**u, že si nechám jen Alfu a k ní si přikoupím nějakou jednoduchou malou popelnici, kterou případně opraví nejbližší servis za pár korun.

Netušil jsem, že to v tom smyslu dotáhnu až tak daleko, abych si o týden později koupil bílou Fabii 1.4 LPG. Inu, stalo se, cena byla lákavá a auto bylo technicky ve slušném stavu, jen ta kosmetika dost kulhala – tedy přesně to, co jsem potřeboval, laciný dělník. Už po pár týdnech mi došlo, že to nebude fungovat. Na parkovišti jsem několikrát došel k cizímu autu, aby centrál zablikal o 3 místa vedle a především se k tomu přidalo několik klasických frustrujících zážitků, kdy jsem před rovinkou budoval rychlost s nohou na podlaze, zkracoval mezeru úmyslně ponechanou pro nabrání rychlosti, pak na kýžené rovince zahájil předjíždění a předjížděné Mondeo mi v tu chvíli zrychlilo a ujelo, abych se za ním v následujícím klikatém úseku zase táhnul 40. Ne, s tímhle neumím žít, se slabým autem (dokonce i s Fabií) sice může být zábava, ale jen do chvíle, kdy někoho dojedete.

Tak co dál? A8 byla skvělá když fungovala, asi by to chtělo něco podobnýho, ale tu eskapádu s postáváním po okolí tomu modelu odpustit nemůžu (ehm, alespoň prozatím). Co BMW? Ještě jsem žádný neměl a E38 jsem vždycky obdivoval, to bude ono! Tak jsem si k Alfě a Fabii přikoupil ještě E38 740i. Skoro nic jsem s ním nenajel, proti očekávání to bylo zklamání na všech frontách. Největším překvapením (obzvlášť po pročítání dobových recenzí) bylo, že proti A8 působila těžkopádně a spotřeba byla při stejné dynamice asi o 2 l vyšší. Po několika měsících jsem se rozhodl, že celé moje snažení nabralo špatný směr a po zimě se zbavím Fabie i E38.

Náhradou se měl stát další modrozelený jednorožec. A8 se mi hodně líbila, na závady jsem už trochu pozapomněl (navíc na další pokus už to čerpadlo dám za půl hodinky), jediné co mi vadilo byl automat – věc která žere výkon, žere palivo, váží tunu, dělá něco co chci dělat sám a navíc mě zítra může stát 50tKč na opravě s nejistou budoucností. Takže manuál v A8, to znamená 2.8 V6. Ale Jirko, ty ty ty! Co jsme si říkali o těch podmotorovanejch autech? Tenkrát v tom kopci s Fabií? No? Správně. Manuál se přece dával i do S8, byť si ho poručil málokdo a je trochu obtížnější ho sehnat, nehledě na to že je problém už jen najít nevylítanou starou S8. Jo a ideálně by ještě mohla mít LPG, šetření na státu byla zdaleka nejpříjemnější věc na Fabii.

Během 5 měsíců pokusů o koupi zachovalé S8 s manuální převodovkou (LPG ani nic dalšího nebylo podmínkou) jsem se dopracoval k frustrujícímu poznatku – majitelé ta auta nechtějí prodat. Zaplatil jsem prověření Autotracer na čtyři různé S8 s manuální převodovkou, které mi nakonec majitelé neprodali přestože jsem je chtěl hned koupit (o ceně ani ničem jiném jsem nikdy nesmlouval). Jeden se rozhodl že jí nechá manželce, druhý mi pár hodin před srazem napsal, že se nemůže smířit s představou, že bude od zítřka jezdit dieselem. Třetí pro jistotu úplně přestal komunikovat a čtvrtý stáhl auto z bazaru den předtím než bych ho koupil s tím, že si to rozmyslel. Představte si to – máte v kapse dostatek peněz, k tomu odhodlání koupit dalšího bílého slona a všichni vám ho vytrvale odmítají prodat.

Co z toho tak může vzniknout? V mém případě mi jednoho rána po probdělé noci hráblo, pomateným majitelům S8 jsem virtuálně ukázal prostředníček a díky aktivnímu prodejci z čerstvého inzerátu jsem už toho dne odpoledne zmoknul ve svém dalším malém snu – červeném (ano, už zase) roadsteru s motorem uprostřed, MGF VVC 107kW. Úžasně hravé, výjimečně zachovalé auto v původním stavu s téměř hmatatelným duchem, které mě toho o řízení naučilo za 4 měsíce víc, než všechny ostatní auta dohromady. Bohužel při svých 191 cm jsem volantem drhnul o pravou nohu a s nataženou střechou dělala moje hlava v látce elegantní bouli, což značně kazilo jinak vynikající zážitek z jízdy. Nakonec to byl jediný důvod, proč jsem si MGF nenechal.

Jak už to tak bývá, nedlouho poté co jsem si jako zimní auto koupil mrňavý britský roadster, se objevil dokonalý inzerát na původně hledanou S8. Manuál, nebouraná, stříbrná, nečekaně zachovalá, jako bonus s LPG a sympatickým majitelem – automechanikem, který si auto přivezl z Německa před 6 lety pro sebe a je ochoten ho i dál servisovat (což mi udělalo velkou radost – s Alfou jsem svého času jezdil za rozumným servisem z Prahy na Vysočinu). Nedalo se odolat, po prvních pár kilometrech jízdy jsme si plácli. Tím jsem se tak trochu "omylem" propracoval k situaci na fotce – když jsem si uvědomil, že mám z ničeho nic 4 auta (přestože reálně bych zrovna já mohl fungovat i zcela bez auta), začal jsem googlit věci typu "obsedantně kompulzivní porucha", "Diogenův syndrom", "Bohnice pavilon 26 jací jsou spolubydlící"… Pohádka má ale šťastný konec, MGF i Fabii jsem prodal a v tuto chvíli jsem snad zase na pár let spokojen s dvojicí GTV Cup a S8.

JP 

Chcete se také podělit o svůj vůz či historku? Neváhejte a učiňte tak ZDE.