Maserati Grecale Modena: Bude to prodejní hit? Kdy jindy, když ne teď

Koncern Stellantis patří bezpochyby mezi ty největší automobilové firmy světa. Co do portfolia značek pokrývá snad celý trh. Od levných městských vozů, přes rozumné rodinné, drsné offfroady až po luxusní segment. Asi se shodneme, že na vrcholu tohoto francouzsko-italsko-amerického společenství se vyhřívá značka Maserati. Tahle italská legenda s ikonickým trojzubcem ve znaku však rozhodně nemá v posledních letech na růžích ustláno. Přestože nabídka modelů je až překvapivě široká, můžete mít dva sedany, kabrio, stylové GT, anebo třeba supersport, prodejní šlágr ne a ne přijít. Nepovedlo se to kupodivu luxusnímu SUV, což obvykle bývá sázka na jistotu. Sám trochu přemýšlím, s čím by vlastně Maserati muselo přijít, aby trefilo ten správný hit. Po týdnu stráveném za volantem poslední italské novinky si říkám, jestli by to náhodou nemohlo být právě tohle auto.

Maserati Grecale, jak zní jméno nejnovějšího modelu, původně boloňského výrobce, mělo poměrně složitý nástup na trh. Potýkání se s následky postcovidové doby, jistě si pamatujete nedostatek čipů na všechno a podobné věci, které se tehdy děly. Finální auto se ukázalo v roce 2022 a jen asi málokomu se z něj podlomila kolena, to si přiznejme na rovinu. Ani já osobně, když jsem jej viděl na prvních obrázcích, tak jsem si vlastně nebyl jistý, kam jej přesně zařadit, co od toho čekat. Na Italy mi přišlo celé dílo možná až příliš konzervativní, taková hra jistotu, chyběl mi na první dobrou nějaký signifikantní prvek. Celý ten designový koncept jsem pochopil až vlastně tváří v tvář samotnému vozu. A dnes už tak mohu říct, že se mi Grecale vlastně docela líbí. Předně je třeba říct, že je docela velké. Nevím proč, z obrázků mi přijde o číslo menší, ale v reálu působí úplně jinak. Rozkročený a sebevědomý postoj, dlouhá kapota, svalnatá (ale zase ne nijak přehnaně) záď. Jo, vážně mi to přijde hezké. Líbí se mi i chytře řešená boční silueta, která dává jasně na odiv sportovní naturel tohoto vozu, ale zároveň netřeba kvůli tomu vymýšlet SUV Coupé přízviska a deformovat kvůli tomu celou zadní část. Za mě dobrý. Jo a mimochodem, mám trochu slabost pro modré barvy a tahle italská Blu intenso je fakt boží.

Zatímco zvenku se designéři drželi trochu zkrátka, uvnitř proběhla menší revoluce. V Maserati se definitivně posunuli do doby displejové, takže tu jsou hned tři hlavní zobrazovače. Jeden před řidičem místo budíků, druhý centrální, kterým se ovládá multimediální systém a třetí hned pod ním, který slouží jako rychlý přístup k nejpoužívanějším funkcím, jako je například klimatizaci. A vlastně je tu ještě jeden maličký, který ukazuje hodiny. Takové řešení vidím ve dvou rovinách. Ta první je čistě funkční. A zde nemám námitek. Italové si s tím dali očividně dost záležet a celá tato koncepce ovládacích funkcí je více než dobrá. Funguje to, ergonomie ovládání dává logiku, rychle se na to zvyká. Uživatelské prostředí systému je přívětivé, jednoduché a elegantní. To se povedlo. Zpracování vnitřku je jakbysmet také na prvotřídní úrovni a vyloženě mě nadchly detaily, jakože mřížky reproduktorů jsou skutečně hliníkové a jiné další drobnosti. Prostornost vnitřku jako celku je též ukázková. Potud super. Druhá rovina je trochu osobnější. Chybí mi v tom pocit takového toho klasického řemesla. Víte, mám slabost pro starší interiéry Maserati. Jasně, nebyly vždy dokonalé, ale dýchala na mě z toho vždy taková ta správná italská atmosféra rozvernosti a radosti že života. Pokaždé, když jsem kouknul na budíky s tím stylizovaným M, udělalo mi to radost. Každé zmáčknutí originálně stylizovaného čudlíku vyvolalo lehký úsměv na tváři (pokud tedy nezůstal v ruce). Tohle Grecale v mých očích maličko postrádá. Je dokonale funkční, ale trochu chladné v interiéru. Ale kdo ví, třeba je právě tohle správná cesta k úspěchu.

Mírné obavy jsem však měl na začátku z pohonného ústrojí. O pohon tohoto modráska se staral zážehový dvoulitrový čtyřválec. Na tom by nebylo nic špatného. Dvoulitry dělalo Maserati před nějakými třiceti lety celkem dost. Někde vzadu slyším námitky, že to přece byly šestiválce. Jasně, avšak o počet válců mi taky nejde. Ať jsou klidně čtyři, aspoň se můžete pyšnit privilegiem prvního čtyřválce značky ve velkosériovém modelu (samozřejmě spolu s Levante), pokud mě paměť nešálí. Měl jsem trochu strach, protože ten motor znám z Alfy Romeo. A tam jsem z něj nebyl nadšený snad při žádném setkání. Přišel mi vždy takový mdlý, jakoby neměl chuť do života a chyběl mu deklarovaný výkon. Ach jak jsem se mýlil. Světe div se, v Maserati tento dvoulitr funguje docela jinak. A rozhodně mnohem lépe. Nejenom, že je tady asi o padesátku koní více a skutečně tam každého z těch 330 koníků najdete. Nejenom, že má spoustu elánu už od nejnižších otáček, díky mildhybridnímu systému. On má prosím především chuť otáček. Ručička otáčkoměru radostně skotačí v celém spektru tohoto budíku až do omezovače. A je to super, mám z toho pocit, že ten motor, žije, dýchá a má takovou tu správnou radost ze života. A to je paráda. Navíc se může pochlubit i velmi povedeným soundtrackem. Jasně, z větší části je tvořen výfukem, ale je to zcela reálný uvěřitelný zvuk. To mě vlastně dost bavilo celý týden. Víte, dnes auta startují v eko režimech, aby náhodou nevyplivly moc emisí a nedělaly moc velký hluk. Maserati na tohle hází bobek a nastartuje s otevřenou klapkou výfuku. Jak osvěžující. Musím přiznat, že celý pohonný systém pro mě byl příjemným překvapením a původní obavy byly velmi rychle rozmetány. Vlastně by mi to ke spokojenému pro běžný život naprosto stačilo. Samozřejmě, pokud máte chuť na plnotučnější zážitek, pořád je tu k dispozici i šestiválec Nettuno.

Jestliže mi motor udělal radost, tak z podvozku jsem byl přímo nadšený. Ten totiž funguje naprosto parádně. Grecale umí být dostatečně pohodlně a zároveň neuvěřitelně jisté, když za to vezmete. Ve standardu zde najdete adaptivní tlumiče Skyhook a samosvorný diferenciál. Dohromady to funguje skvěle a tohle velké SUV umí předvést až nečekanou show. Nebude trpět na rozbitých městských cestách, na dálnici potěší příkladnou stabilitou a když s ním vyrazíte na zakroucené silnice, budete v prvních chvílích jen nevěřícně koukat. Stáčivost tohoto téměř dvoutunového drobka je přímo úchvatná. V každé zatáčce a je jedno jestli se bavíme rychlé či o nějaké utažené vračecce, vám dává najevo, že jej zatáčení baví a chce zas a znovu. Do oblouku se skládá neobyčejně lehce, nedá vám najevo svou hmotnost a jen poctivě a s radostí vykrouží požadovaný oblouk. Jistotu poskytuje i velmi pěkně naladěné řízení, což rozhodně nebývá zvykem. Tady jsou cítit italské geny naprosto jasně a zřetelně.

Verdikt

Asi jste z předchozího textu pochopili, jak moc mě tohle Maserati bavilo. Je opravdu dobře provedené a především skvěle jezdí. Nemusíte se bát ani menšího motoru, funguje totiž báječně. Na začátku jsem si pokládal otázku, jak by asi muselo vypadat Maserati, které se stane prodejním hitem. Inu, Grecale je odpovědí. Tohle auto nemá slabých stránek, nedělá zbytečné chyby a má zákazníkům co nabídnout. A teď nemluvím jen o zákaznících značky. Tohle auto má co nabídnout každému zájemci o prémiové SUV. Kdy jindy, když ne teď by se to mělo povézt? Grecale má všechny trumfy k dispozici a bude zajímavé sledovat, jak s nimi automobilka naloží. Já osobně bych si takové auto rozhodně doma uměl představit.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zažehový čtyřválec 1 995 cm3 MHEV
Výkon: 245 kW (330 koní) v 5 750 ot./min 
Točivý moment: 450 Nm v 2 000 – 4 000ot./min
Převodovka: osmistupňová automatická 
Provozní hmotnost: 1895 kg 
Maximální rychlost: 240 km/h
0-100 km/h: 5,3 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 8,8 – 9,3 l/100 km
Spotřeba v testu: 10,9 l/100 km
Cena (Grecale Modena): 87 160 € bez DPH