Chevrolet Camaro LT 1978: Kupé na důchod

Sedmdesátá léta jsou ve světě amerických aut dobou plnou změn. Na jejich začátku ještě měla všechna auta motory o stovkách koní, katalyzátory se používaly v raketách k urychlení hoření a ve výfukových systémech to byl pojem neznámý. Nikoho by nenapadlo, jak se v průběhu desetiletí všechno změní. Začalo to změnou měření výkonu motorů, pak přišla ropná krize a změnily se i emisní normy. Na autech začalo ubývat chromu, přibývat plastů. Určitě se tehdy našli lidé, kteří říkali, že ta auta už nejsou co bývala. Ale to vlastně vůbec není předmětem dnešního článku.

U toho, jak se auta během sedmdesátých let změnila, bych ale ještě chvilku zůstal. O tom, jak se vyvíjel design, kdo co kreslil a podobně, to ale nebude. Přede mnou opět stojí Camaro, tentokrát ve své druhé generaci. To je samo skvělým příkladem toho, jak šel v sedmdesátých letech čas a jak se měnily trendy. Druhá generace sice přišla o vyklenuté zadní nárazníky a trochu se přiblížila tehdejšímu evropskému designu, což vlastně můžeme hodnotit pozitivně, protože se tu neodehrály všelijaké divočiny jako třeba u druhé generace Monte Carla. První modely v roce 1970 měly agresivně vypadající čumák s obří mřížkou chladiče a subtilně vypadajícím chromovaným nárazníčkem. Tento čumák se dokonce udržel až do roku 1973, kdy začala platit nová regulace týkající se nárazníků. Ty musely přestát náraz rychlostí 5 mil za hodinu bez poškození. V Chevroletu tedy použili trochu polyuretanu a nějaké kreativně vyrobené výztuhy a bylo. Tato regulace předznamenala další směr nárazníků na amerických autech. Od roku 1974 obdrželo Camaro zkosený čumák a velikánskou chromovanou traverzu, stejně tak došlo i k přepracování zádi, aby bylo ten velký kus chromu kam dát. V této formě pak vydrželo do roku 1978, kdy přední i zadní chromované nárazníky nahradil polyuretan. A kromě toho Camaro dostalo poprvé oranžové blinkry do zadních světel.

A je to, do toho, jak se Camaro vyvíjelo jsme zabrousili až moc. Raději se pojďme věnovat tomu, které tu stojí vedle zeleného Monte Carla, které už jste určitě někde viděli. Je červené, zvenku i zevnitř, stejně jako jisté trojkové Camaro. Nejspíš by vás nenapadlo, že se do našich končin dostalo ze Švýcarska jako vrak určený k rozebrání na díly. Ke svému majiteli se dostalo ve stavu holé karoserie s interiérem z jiného auta, čumákem z jiného roku a motorem s dvakrát přeraženou vačkou. Je tedy do šroubku zrenovováno. Interiér je poskládáný po dílech z eBaye, motor a převodovka pochází z vyhořelého Oldsmobilu Cutlass. Po své renovaci má najeto asi 200 mil, takže je vlastně úplně čerstvé. Že se renovace podařila, to snad ani nemusím říkat. Auto má sice svoje dětské nemoci, jako třeba chrastící náhon tachometru, či trochu drnčící úchyt výfuku, ale se holt stává.

Když se na něj podíváte, nepůsobí vůbec jako typické Camaro. Většina dvojkových Camar u nás má vzadu pneumatiky salámovitého typu, snížené podvozky nebo nakoplé zadky. Ale tohle ne. Jeho výbava Luxury Touring naznačuje, že je zaměřené spíše na komfort. Podvozek vypadá vedle Monte Carla až podezřele vysoce, žádný spoiler na zádi nikdy nebyl a namísto litých chromovaných kol tu máme plecháče v barvě karoserie s chromovanými límci. Tohle není žádný sporťák mladého floutka, spíš dědečkova vzpomínka na divoké mládí.

Pohonná jednotka je tu ale ta správná, tedy pětilitrový osmiválec. Ten v roce 1978 měl skoro až dechberoucích 108 kW. Teď se určitě ptáte, jak je možné, že pětilitrový osmiválec má výkon Miaty? Odpoveď bych si dovolil ocitovat: „Protože motor je emisní ludra s malýma ventilama, sníženým kompresním poměrem a vačkou vysoustruženou pravděpodobně z kusu stromu.“ Tovární údaje říkají, že na rychlost 100 kilometrů za hodinu se Camaro dostane za 12,8 vteřin, maximální rychlost je pak 191 kilometrů za hodinu. Jak se ale na tuhle rychlost dostane? Těžko říct, nejpravděpodobnější se jeví varianta, že jde o terminální rychlost po hodu ze skály. Chvíli zpět jsem zmínil, že pohonné ústrojí pochází z Oldsmobilu Cutlass. A je to přesně ten motor s převodovkou, který patří i do Camara. S jedním rozdílem. Tím je čtyřkomorový karburátor. Výkon této pohonné soustavy by tedy měl být 162 koní a na stovku by se mělo dostat za 12 sekund. Ani tento ‚tovární tuning‘ Camaru nepropůjčuje strhující akceleraci, či pocit přehršle výkonu.

Odpovídá to tomu, jak na mě celé auto působí. Tohle Camaro není sporťák a nemůžu od něj čekat nějaké strhující výkony. To potvrzuje i usednutí na sedačku řidiče. Červený ‚pornoteriér‘ vás přenese do obýváku vaší imaginární babičky kdesi na středozápadě. Sedačka je křesílko v místnosti, kde je vše červené, černé a hnědé, k dokonalé iluzi chybí snad jen ledový čaj a velká televize s anténou, přes kterou je přehozena deka ve stejné barvě, jakou má přehoz na palubní desce. I vůně interiéru odpovídá staré americe, jeden by málem nevěřil, že jde o díly, co eBay dal. Můžu ještě chvíli posedět, nebo už vyrazíme?

Otevírací doba stánků se zmrzlinou je neúprosná a tak společně s Monte Carlem vyrážíme. Už po pár minutách jízdy je poznat, že Camaro je modernějším autem. Řízení je tady zcela typicky orientační, ale přecejen je cítit, že auto na otočení volantu reaguje víceméně ihned a nemusí se nad tím zamyslet. I podvozek smýšlí značně evropsky, takže i na zakroucené silnici nemáte pocit, že jste si pro sjíždění téhle říčky vybrali tak trochu velkou bárku. Ano, trochu se to naklání, ale rozhodně nejde o typicky americky houpavý podvozek. Nejlépe by to asi vystihoval výraz ‚přiměřený‘. Neodehrává se tu žádné drama, na burnouty a odjíždění z křižovatky bokem napřed to prostě není. Tohle je to auto, kde na zadní plato položíte vejce, na hlavu si nasadíte kloubouk a pojedete do kostela. A udělá vám to radost. Emisní osmiváleček si vesele brble, kolem vás se míhají pole a lesy, silnice ubíhá. V takovém autě se prostě nedá cítit zle. A když někde zastavíte, tak se lidé rádi podívají, co je to za auto.

Nabízelo by se i srovnání s Monte Carlem. Camaro působí uhlazeněji a evropštěji, což odpovídá i realitě. Dynamicky má navrch větší motor, ale v ovladatelnějším Camaru se zase nějak tak snadněji udržuje tempo. A co radost z jízdy? Ta je v obou autech velká.

Projížďka, focení, zmrzlina, je to jeden z těch dní, kdy ani nechcete, aby skončil. Čas je ale neúprosný a když se v pozdním večeru musíme rozloučit a rozjet do svých domovů, tak mě mrzí, že už musím do jiného auta. Za volantem Camara jsem si odpočinul, naladil se na vlnu člověka, který nemusí nikam spěchat, má svůj zen a nic na světě mu ho nemůže sebrat. A to je dnes potřeba.

Za příjemně strávený den a krásný zážitek patří poděkování bratrům Spáčilovým. 
Za úžasné fotky opět děkujeme Pepovi Vyškovskému!

Technické údaje

Motor: Vidlicový osmiválec Chevrolet 305 cui
Převodovka: Třístupňová automatická Turbo Hydra-Matic
Výkon: 162 hp 
Kroutící moment: 319 Nm 
Maximální rychlost: 191 km/h volným pádem
Zrychlení 0-100 km/h: 12 sekund
Provozní hmotnost: 1577 kg 
Průměrná spotřeba: ano