Autíčkářův týden: Oslavy rychlosti a domácí úkol

Dvoukolka od Nisma

Hned na začátek se trošku uvolníme. Ačkliv je Goodwood o rychlosti, občas se na něm objeví i nějaká ta kuriozita. No a jak jinak nazvat dvoukolý Nissan Juke? Tedy kola má vlastně všechna čtyři, ale k pohybu po silnicích používá jen dvě. Nejde o kuriózní systém šetření pneumatik, ani o rozseknutí věčné pře s motorkáři, jaký že počet kol na silnici je vlastně ideální. Propagovat Juke Nismo RS jízdou po závodní trati by bylo předvídatelné, nudné a hlavně poněkud fádní, vezmeme-li v úvahu všechny ty italské plnokrevníky kolem. PR oddělení Nissanu však není ani zdaleka fádní, či nudné. Na scénu povolali kaskadéra Terryho Granta, aby celou trať odřídil pouze na dvou kolech. Zajímavá je také průměrná rychlost, se kterou celý kousek probíhal. Ta činí necelých 50 km/h. To znamená, že se vlastně svérázný řidič vůbec neloudal. Nutno poznamenat, že se celé představení odehrálo před zraky poroty Guineesovy knihy rekordů. Jestlipak na nás po jejím otevření vykoukne bílo-rudý Nissan?

Aston Martin z planety Vulkán

Aston Martin není zrovna typickým výrobcem okruhového náčiní. Ladně tvarovaná kupé se nejlépe cítí v předjížděcím pruhu dálnice, případně ve volném tempu na marině světových letovisek. Závodní DBR9 si dokázala zjednat respekt, avšak opět pouze mezi příbuznými závodním pozéry kategorie GT. Nyní se statečný Brit zaměřil na fenomén Trackdayů. Bohužel přeskočili kategorii PlechCup, a zamířili přímo mezi bohaté kluky. Jejich ultimátní model Vulcan se představil již na Ženevském autosalonu a nyní se prohnal po slavné závodní trati. Cože nám to tedy tento mimozemsky vzhlížející Vulkánec nabízí? Mimo absence emocí a perfektní logiky disponuje sedmilitrovým dvanáctiválcem, jehož metodický tlukot spolehlivě vyděsí Klingony ostatní závodníky. Famózní zvuk jen tak mimochodem doplňuje 800 koní na zadní nápravě, šestistupňová sekvenční převodovka, kardan z karbonu a stavitelný podvozek. Zdá se, že nyní je ekvivalent slavné DBR9 dostupný komukoliv. Tedy komukoliv, kdo se rozhodne utratit 1,5 milionu liber (necelých 58M CZK). Není lepší koupit si za ty peníze dům? Nebo letadlo vrtulník?

Lotus 3-eleven s 495 koníky na tunu

Zatímco trackdayový Aston Martin je spíše hračkou pro mladé šejky, Lotus je okruhovou zbraní ty, kteří to se závoděním myslí vážně. Předchozí generace lehkonohých sporťáků byly ztělesněním řidičské nirvány a legendárního pojmu britský roadster. Před úplným exportem toho nejlepšího z motoristické historie do Japonska chrání Británii právě Lotus. Nyní přišli s novým modelem, změřeným výhradně na okruhové ježdění. Premiéru si odbývá nový kompozit, použitý na výrobu panelů karoserie, který by měl být o 40% lehčí, než laminát. Ostatní komponenty se už nesou v tradičnějším duchu. Pod děravou kapotou se tísní přeplňovaný šestiválec od Toyoty, známý z usedlejší Evory. 450 Nm se dere skrze šestistupňovou sekvenční převodovku do šnekového samosvorného diferenciálu na zadní nápravě. Každý joule energie přijde k užitku díky devatenáctipalcovým lehkým diskům. Ty jsou obaleny slupkou závodních pneumatik o rozměru 275/35. Vepředu je kolo pochopitelně o něco menší, ale i tak jde na poměry malého sporťáku o úctyhodné rozměry. V opozici k motoru stojí čtyřpístkové brzdy od Bosche, ve kterých se u Lotusu ještě trošku povrtali. Už jen pro jistotu je vůz obalen klecí dle standardů FIA. Celá sranda přijde na poctivých 4,4 M CZK. Že je to hodně? Obětujme ochrannou klec, sekvenční převodovku a přihoďme pár blinkrů. Najednou se cena jen lehce přehoupne přes tři miliony českých korun. To už je slušná cena pro okruhovou hračku.

Ruský přízrak v uhelné mlze

Goodwoodský festival rychlosti má jednu velkou výhodu. Ačkoliv jde o obrovskou akci nabitou těmi nejbohatšími příznivci spalovacích motorů, i přese všechno pozérství se většina exponátů blízce seznámí se závodním asfaltem, ba někdy i se závodním balíkem sena. V případě lehounkých supersportů obalených tenounkým karbonem, je balík britské sušené obilniny jistě důstojným nepřítelem. Ne tak v případě Ruské oceli. Na světoznámou oslavu všeho patřičně splašeného se dostavil i KAMAZ 4310. Nebojte, Rusové prozatím neochraňují národnostní menšinu sídlící na Britských ostrovech. Země teplého piva a odporné kuchyně je prozatím v bezpečí, jelikož přijel Kamaz pouze jeden a ještě ne vojenský humanitární. Dokonce jde o závodní variantu, která na Dakaru nepěkně zatápí našim legendárním Tatrám. Nejspíš bylo původně v plánu jezdit s řečeným kamionem pouze po poli, ale protože nezbylo na zelené ploše pro samá Lamborghini a Ferrari místo, musel si nebohý náklaďák vystačit s asfaltem. Sledovat 7 tun těžký a tři metry vysoký ocelový kolos, kterak je všemi svými 830 koňmi hnán k apexu další zatáčky je přesně ta míra perverze, kterou všechny ty aristokratické hračky potřebují. Jen si úplně nejsem jistý, k čemu tam jsou ty balíky sena. Hrdina dělnické třídy by si ani nevšiml, kdyby mu něco z nich uvízlo v podbězích. Vlastně dost vyzývavě kouká i na tu zeď ve vracečce. Někdy je zkrátka sranda, když se na obzoru vynoří ruský off-road.

Jak rychle lze vyměnit pneumatiky?

Ačkoliv nyní opustíme Goodwood, závody obecně si ještě v hledáčku ponechme. Kdo prozatím míjel dosavadní nejdůležitější motoristickou událost, ano nebojme se říci až lokálního významu, ten by měl zpozornět. Již za týden, v neděli 5. 7. Se odehraje další z Autíčkářových trackdayů! K vidění toho bude jako vždy spousta, takže jen zadarmo na čumendu může přijet každý. Možná se mihne i Puma, či dvě. No a jak se jinak motivovat k závodění, než studovat návyky profesionálů? Výměna kola (nebo zalomené matky na Pumici – díky Miaťáku, díky!) je naprostým standartem pro okruhové ježdění a tady se můžeme dosyta vynadívat, jak že se to vlastně dělá. Ona jen ta rychlá výměna řidičů je užitečná část na nastudování. Kolikrát nám na PlechCupu ani nepoklesne ručka ukazatele teploty z rudého pole, a volant třímá další z ošlehaných borců. Takže zde je slibovaný domácí úkol: Sledujte a učte se.