Autíčkářův týden: O dopovaných Porsche, ostrých Hondách a kreativitě celkově.

Pískot na špatném konci auta

Zákazníci značky Porsche se dělí na dva tábory. První tábor chce auto s konstrukcí z druhé světové války, ideálně ve stavu, ve kterém sjíždělo z výrobních linek v osmdesátých letech. Druhý tábor pro změnu vůbec nezajímá způsob chlazení, počet válců, umístění motoru ve voze, natož takové maličkosti, jako je způsob plnění válců vzduchem. Pro druhou skupinu je nutná každodenní použitelnost, co nejnižší možné provozní náklady a především odznáček s erbem rodu Württembergů.

Evropská legislativa, spolu s rostoucím majetkem amerických zubařů, však nevyhnutelně rozhodla o dalším vývoji legendárních šestiválců. Z objektivního hlediska má přeplňování velké výhody. Na rozdíl od miniaturních tří až čtyřválců, které nám vnutila vlna downsizingu, nejsou velkoobjemové motory s dmychadlem vůbec špatné. Jak ale skloubit tradiční postup značky, která zarytě drží motor na neobvyklém konci vozu, s novými technologiemi? Vedoucí vývoje pohonných soustav se nechal slyšet, že použití turbodmychadel není v rozporu s typickým vysokootáčkovým charakterem. U obavy o správný zvuk jednoduše poukázal na absenci obdobných stížností u oblíbené verze Turbo. Zároveň ale upozorňuje na zbytečnost použití příliš vysokých otáček u přeplňované jednotky.

Když se nad celým problémem zamyslíme, tak je vlastně celé to retro-zarputilství postavené na vodě. Kdo chce disko Porsche, může si koupit originál. Kdo potřebuje supersport za rozumné peníze, s každodenním využitím a s rozumným TCO, ten jistě uvítá nižší spotřebu i možnost výrazně potlačit vibrace a hluk v běžných provozních otáčkách. Po takovém důsledném protřídění už nad novými motory zlomí hůl jen ten, kdo jedním dechem obhajuje 1.2 HTP.

Honda s trochou chilli

Ostrých Hond není nikdy dost. Od osmdesátých let až po konec milénia nám japonský výrobce servíroval jednu lahůdku za druhou a slovo vítek už přestalo být pouze oblíbeným českým jménem. Jenže pak se na druhé straně světa stalo něco zvláštního. Nástupce NSX byl zcela zapomenut a tam, kde by dříve bylo uložené ječivé srdce, se nyní stále častěji válejí bateriové články. K dokonání zkázy tolik očekávaný CR-Z zklamal i nejpesimističtější vyhlídky. Dlouhou dobu se Type R nevyskytovalo vůbec a když konečně přišlo, odehrálo se jen mnoho povyku pro nic. Odulý hot hatch sportovně nevypadal a hlavně ani nejezdil. Původní očekávání dokázal prozatím naplnit jedině Mugen. Nyní to Honda s Civicem Type R zkouší znovu. Předběžné rendery na bázi konceptu coupé vypadají více než dobře a věrným fanouškům nezbývá než doufat, že typ R konečně bude jezdit tak jako kdysi jeho předci. Jenže Honda má v ohni mnohem slibnější želízko. Nedávno zmíněná S660 se konečně dočkala verze Type R a hlavně navýšení výkonu na rovných 100 koní. Neušla ani pozornosti zmíněného dvorního úpravce Mugenu. Jestli se zdá opepřená S660 Type R nedostatečně ostrá, nezoufejme. Podle neoficiálních zdrojů z automobilky se můžeme příští rok těšit na verzi S1000 se 127 koníky. To už je oproti původním 63 docela slušný nárůst. O něco nabydou i rozměry a nejspíš se budeme muset rozloučit se stahovací střechou. Za přiostřenou Hondu, připomínající alespoň habañero, však čekání určitě stojí!

Novague&Hoffmann R200 Non-Fiction

Legendární závodní verze Škody 110R, typ RS130, bývá často označována vůbec nejhezčí škodovkou. Závodní úspěchy, spolu s hrdostí malého národa, z ní učinily svatý grál spousty nadšenců po celém světě. Převést legendu do 21. století se pokusili Petr Novák a Marek Hoffmann (odtud název Novague &Hoffmann). Pod celohliníkovou karoserií se ukrývají vnitřnosti Audi R8, doplněné o různé díly z koncernu VW. Pod zadní kapotou se ukrývá uprostřed montovaný osmiválec  4.2 litru, který přes šest ručně řazených převodů posílá na kola 430 koní a 403 N/m. To by znovuzrozené škodovce mělo stačit k překonání 300 Km/h a zrychlení na třetinu za 4,6 s. Co pro někoho může vypadat jako přehrabování se v koncernových dílech, případně svatokrádež, může se druhým zdát skvělým nápadem. Osobně mi to celé zezadu připomíná Lamborghini a zepředu zadek Fordu GT. Posouzení designu raději nechám na laskavosti čtenářů. Pokud si ani z fotek nemůžete vybrat z nabízených přístupů, automobil je možné v současné době vidět v Pražském DOXu. Zbývá jen jediná otázka před zahájením malosériové výroby, chcete ho?

Těstoviny Jamese Maye

Období nezaměstnanosti je pro každého workoholika obtížné. Co s volným časem se tak stává hlavní otázkou existence a s neúnosnou nudou se ztrácejí první kousky zdravého rozumu. Jak si jinak vysvětlit takový klip? James May je vskutku renesanční člověk. Od jeho účinkování v TG, přes Hračky Jamese Maye až po brilantní Manlab dokazuje, že motivovaný muž zvládne vše. I když občas s různými výsledky. Nyní vážený pan May obohatil své portfolio o recept na těstoviny Carbonara. Nezbývá než přepnout vypínačem kuchyňských světel, nastartovat mohutný motor mixeru a modlit se, aby už konečně legendární trio vymyslelo něco s benzínem. Ideálně ne recept…

Virtuální zmije

Virtuální realita a internet dávají modernímu petrolheadovi nekonečné možnosti k plnění nejdivočejších fantazií. Mezi ty kreativní se řadí početné automobilové konfigurátory. Od těch vyloženě nepovedených, přes otravné až po naprosto skvělé, všechny dávají alespoň na okamžik zapomenout na černou díru na vašem účtu i na otravnou záležitost kolem cen při koupi nového vozu. Nyní mezi oblíbené atrakce přibyla možnost sestavit si svůj vlastní Viper. Ačkoliv jde jen o jeden model, možností je spousta a celkové zpracování neztrácí tvář ani při srovnání s ideálem. Třešničkou na dortu je možnost svůj vysněný kousek zvěčnit jako tapetu na plochu. Tak do toho, sobotní večer čeká!