Mazda 6 2.0 Skyactiv-G: Kouzlo obyčejnosti

V roce 2013 asi nebylo vychvalovanějšího auta než je Mazda 6. Informovanému pozorovateli se mohlo zdát, že tenhle sedan či kombi střední třídy snad ani nemá chyby, o kterých by stálo za to hovořit. Perfektní motory, velkorysý prostor, kvalita a skvělá jízda. Opravdu tomu tak je?

Nebudu chodit okolo horké kaše. I kdyby se fanoušci značky stavěli hlavou na wankely, pořád je zde necitlivé, uměle působící řízení. Výbava je poskládaná tak, že prostor pro individualizaci je stejně široký jako spáry v interiéru novodobého Audi. A do třetice tu máme komfortní naladění podvozku způsobující mírnou gumovost a nejistotu v rychlých zatáčkách a minimálně u testovaného modelu i zvláštní jev, kdy si auto v oblouku sedá na pocitově měkčí záď.

Jo, moment, já vám zapomněl říci, jaký model že to testujeme? Tak dobrá, jedná se o vůz se základním motorem v základní výbavě, tedy benzinový dvoulitrový atmosférický agregát s vysokým kompresním poměrem 14,0:1 a výkonem 145 koní, šestistupňovou manuální převodovkou a výbavou Emotion suma sumárum za 539 900 Kč. Připlatit si je možné pouze za atraktivní červenou barvu, kterou tento konkrétní kus má. Jinak dostanete velmi slušnou výbavu zahrnující vše pro vaši bezpečnost, docela dobře hrající autorádio, elektrická okna či manuální klimatizaci. Pro mě osobně je to téměř vše, co bych mohl potřebovat, uvítal bych snad jen kožený volant s řadicí pákou, parkovací senzory a tempomat. Bohužel, jak jsme si již řekli, výbava je pouze v jasně rozčleněných balíčcích.

Těch několik málo výše jmenovaných chyb dokazují, že šestka není žádná hirošimská bomba, ale automobil jako každý jiný, tedy věc, která má své mouchy. Osobně jsem ale ještě neviděl běžný mainstreamový vůz, kerý by měl takto poctivou základní verzi. A pak je zde aspekt obyčejnosti. Existují totiž automobily, a je jich stále méně, které vás potěší jednoduše tím, že fungují nerušivě a příjemně. Mazda 6 mezi ně patří. V mých očích vypadá vzhledem k ceně až neuvěřitelně dobře a ukrývá v sobě moderní technologie. Daří se jí ale naštěstí vyhnout všem těm otravným moderním výmyslům (nad existencí systému stop-start tentokrát přivřu oči, funguje totiž téměř nerušivě). Mějte mě za "konzervu" ale jízda v klasickém sedanu s dobře naladěným atmosférickým motorem, skvělou manuální převodovkou, klasickou ruční brzdou, plně vypínatelným ESP a naprosto snadnou obsluhou je očišťující více než rok v lázních. Jednoduše naprosto obyčejné, ale velmi uspokojující svezení.

Jen tohle by mazdě ke všem těm chvalozpěvům v médiích nestačilo, hlavní kouzlo tkví jinde. Nejprve se však vraťme k faktům. S délkou téměř 4,9 metru se jedná o auto, které nabízí dobrý prostor vepředu, výtečný vzadu a k tomu všemu zavazadelník, jehož objem zaplní čtyřčlenná posádka se zavazadaly na týdenní dovolenou sotva z půlky. Uvnitř najdete spíše průměrné materiály, zpracování je však dobré a základní sedadla několikrát převyšují ta kožená s elektrickým nastavením ve vrcholné verzi. Vhodnou pozici za volantem si tedy najde velmi snadno téměř každý.

Pak zde máme motor, tiše ševelící, s radostí se točící čtyřválec, který při klidné jízdě vykazuje hodnotu průměré spotřeby typickou spíše pro naftové motory, hravě si poradí s nízkými otáčkami, ale překvapivě silný zátah (poděkujte nadprůměrnému točivému momentu 210 Nm) přichází až kolem 3500 otáček. A ano, i při ostřejší jízdě vykazuje překvapivě dobrou efektivnost a v otáčkách pěkně zní. Také disponuje jasnou a bryskní reakcí na plyn, tak jak to má nadšený řidič rád. Parťákem motoru je šestistupňový manuál se skvělým chodem v kulise, avšak také s dlouhými převody. Obvykle je to věc, která naprosto degraduje schopnosti auta a promění jej v motorické trápení, zejména u slabších agregátů. V tomto případě však nemám důvod ke stížnosti, dvoulitr si s tím nějakým záhadným způsobem poradí a úprk auta na čtvrtý rychlostní stupeň k metě dvou set kilometrů v hodině je až nepochopitelný vzhledem k relativně skromnému výkonu. Víte, před nějakými dvaceti lety byl benzinový dvoulitr v autě střední třídy ideální, velmi rozšířenou volbou. Mazda dokazuje, že to může platit i dnes.

Na začátku článku jsem podvozek šestky možná trochu pohanil, pravda je však taková, že svým naladěním je pro každodenní jezdění téměř ideální. O trochu více jistoty by neuškodilo, vše vám ale vynahradí hromada komfortu a nakonec si vás ona plavnost i docela získá. Do zatáček se auto vrhá poměrně nadšeně a míra gripu je také na dobré úrovni, proto věřím, že většině lidí bude tento podvozek vyhovovat. V nejvyšší výbavě jezdí mazda na devatenáctipalcových kolech, což sice škodí komfortu, ale v zatáčkách je auto opravdu o trochu jistější než na balonových sedmnáctkách námi testovaného vozu.

Postupně jsem zde popsal jednotlivé části šestky, pokud jste ale dočetli až sem tak nejspíše čekáte na rozuzlení a vysvětlení proč je Mazda 6 tak opěvována. Kromě uživatelské přívětivosti a neskutečné příjemnosti je hlavním důvodem sladění. Sladěn je chod pedálů, spolupráce převodovky a motoru je téměř perfektní, a i ony dlouhé převody na sebe ve výsledku velmi dobře navazují. A za volantem rychle zjistíte, že Mazda 6 je vlastně výtečně sladěna i s vámi a můžete tak tvořit celek, ne dvě soupeřící entity.

Říkáte si, že tohle je vlastně další chvalozpěv? Ale jistě, šestka si to zaslouží. Nyní když se mě bude kdokoliv ptát, co z obyčejných aut si má koupit, automaticky říkám Mazda 6.
 

Operativní leasing Mazda 6 

Mazda 6 2.0 Skyactiv-G 107 kW

Verdikt: 4/5