ZAV KP Sosnová aneb jak jsme jeli závodit

Co si budeme, že ano. Fiata už nemám, závody mi chybí a jezdit jako divák je fajn ale prostě to není ono. Přispěla k tomu i změna zaměstnání že jsem padl mezí víc nadšené petrolheady. Sedíme tedy jednoho dne v kanclu a bavíme se o ježdění celkově a na to padla otázka od kolegy co si někam nevyrazit v našich daily kárách to zkusit.

Mě napadlo okamžitě a říkám “Krušnohor jede v dubnu otevíračku v sosně s vyjímkou na rámy”. A samozřejmě se to hned chytlo. Čekali jsme tedy na odtajnění informací o startovném. Přišel den D, poslali jsme přihlášky a čekali na pokyny k platbě. Jenže, má situace byla taková, zda mi to finančně vyjde a zda budu moct jet.

Uplynulo nějakých 2 a půl měsíce a byl čtvrtek před závodem a já stále neměl zaplaceno a nevěděl a s přesvědčením že to nedám jsem to již vzdával, ale mí hodní kolegové mě “slušně” ukecali a já kývl. Dohodl jsem platbu na místě a tak že teda jo.

To by bylo tahle část, pak tu byla naše auta samotná.. zní to vtipně ale v Mini, kterým jsem jel běžne jezdím 120 km z do práce z práce, na výlety s dětmi a tak dále. Úpravy již nepřipadaly v úvahu, protože nebyl čas ani moc financí tak šly jen ven sedačky ze zadu a to bylo tak všechno. Abych to shrnul, sériové Mini One, bez zadních sedaček, na 17” kolech… názor nechám na vás. 
To samé kolegovo E36 Kombi, jo prostě wágen se zavářkou, na stavitelným TAčku a 13 let starých gumách.. co by se tak asi mohlo stát že ano.. 

No to ke krátkému představení jak se to všechno seběhlo. Rád bych představil ještě seriál závodů Krušnohorský Pohár. Jsou to amatérské závody do vrchu jezdící se po většinu času v Krušných horách. Přidávám webovku (https://www.krusnohorskypohar.cz/), veřím že by se odtud někdo mohl rozhodnout se na kopci projet. 

A jak tedy celá tato hurá akce vypadala, pojďme se na to podívat. 

Pátek 12.4.2024

Sedím doma na HomeOffice a čekám kdy odzvoní třetí hodina odpolední abych se mohl trošku připravit. Vypínám PC, mizím do sklepa, beru nutné vybavení jako hever, kozy, kanystr, nářadí kdyby náhodou, sedám do auta, letím do Kelly pro trošku oleje, vodu a beru to jako vše nutné. Následně balím helmu, trošku oblečení, něco na spaní a volám kolegovi kdy pojedeme. Potom pak ještě vyklízím auto a vyndávám sedačky. 

Sraz se dohodl v Liberci na jedné benzínové stanici v 18:00 abychom zabrali místa v depu, jelikož od sedmi se otevíralo depo. Padla šestá a naše kolona “daily závoďáků” vyráží. Cesta z Liberce do Sosnové zabere cca hodinu klidným tempem takže krása. Přijíždíme na místo a hned zabíráme u známých a jejich postevavených závoďáků místo. Závoďáky dedikované na kopec jako Saxo VTS, 100NX, Alfa 147 (prohlídněte v galerii). Prostě hardcore kopcové náčiní a pak jsme tam byli mi. Já hned dostal výsměch za podkoňované Mini na sedmnáctkách a kolega za tu zavářku a gumy. Co už, prostě přátelské hecování a srandy. Pak jsme řešili startovné, samolepky s čísly a prostě tuhle nudnou administraci. Následně na závěr dne jsme si dali kobásu z místního stánku, pár piv na odvahu a hurá na kutě…Teda, do auta. A ano, opravdu jsem spal v Mini na přední sedačce. Po těch pár pivech to šlo, ale asi příště stan bude vhodnější varianta.

Sobota 13.4.2024 – Race day

Než jsme šli spát, čekali jsme že nás ráno probudí zvuk laděných motorů a jak to bude krásný den už od rána. Jenže traktor z vedlejší firmy si řekl jinak a od půl sedmé jsme stáli na nohou. Nakopli jsme tedy auta aby se nám to trošku ohřálo a čekali co bude dál. 

Kolem osmé jsme se dozvěděli že vozy kategorie N, tedy sériové bez úprav nemusí projít přejímkou, tudíž jsme čas využili na posledních pár věcí jako umýt okna, nalepit čísla a pak hurá na školení před samotným závodem.

Je kolem deváté a spouští se neměřený trénink, nervozita stoupá a já jelikož vůz kategorie N-1600 sedám do své sedačky bez jakéhokoliv bočního vedení, pásám se obyč pásem, nasazuji helmu a jdu na věc. 

Tudíž. 1. Jízda dne… 

Projel jsem se, silnejší vozy jsem s pokorou pouštěl a ještě málem zapomněl že se jedou dvě kola a chtěl jet jen jedno… Co už, naposlední chvíli jsem to strhl do kola druhého a trénink tak dojel nějak abych si osahal trať. Přeci jen jsem tam jel poprvé.

Co se týče trati. Jel se tento layout: 

Následovala krátká pauza, klasicky kontrola jak na tom auto je, zda něco nemizí, neteče a tak dále. 

Přišel první měřený trénink a já si řekl že to nebudu tlačit, stejně si nemám co dokázat a jedu si to užít, tak nějak ale můžete tušit že i z nejvíc sériového vozu z celého pole jsem chtěl dokázat, že s tím můžu něco zajet a pořádně si to užít. Přijíždím tedy na start, čekám zelenou a vyrážím dost ještě opatrně a zajíždím čas 3:10.13

Pro přestavu, můj nejbližší soupeř tuto jízdu byl v cíli s časem 2:54.45 na předposledním místě s kompletně vyrámovaným Civicem na slickách a se značně vyšším výkonem. 

Což mě uplně nepotěšilo, věděl jsem, že budu poslední, nic jiného jsem ani nečekal, ale čas pod 3:00 mě lákal. 

Do první ostré jízdy jsem si tedy řekl že to hecnu ať se děje co se děje. Opět stejná procedura na startu a se značně ostřejším startem vyrážím na trať znovu, ale ještě furt tak nějak s respektem, jelikož na trati jedna ze závodních škodovek zeblila 3 zatáčky olejem a sorbent nebyl uplně rozježděný z minulé jízdy. I tak, čas první ostré byl 3:05.98, což je 5 vteřin dolů, ale stále to nebylo to co jsem chtěl. 

Přijíždím do depa, otevírám kapotu a nechávám auto trošku chladit. Opět kontrola a auto drží. Mezitím cca hodinu sleduji vozy z tribuny, slýchám vtípky že jedu jak na nákup a že to auto má víc jak 3 rychlosti. Ono ale kdo má One a snažil se s ním někdy jet rychle, tak na trati jako je tady to prostě víc jak za 3 nemělo cenu a já měl strach protože jsem s tím musel dojet domů… 

Uběhla doba kdy vozy obkroužili první ostrou a já se chystal na start, když tu jeden vůz opět zrtácí olej a začíná půl hodiny čekání navíc s dalšími dvěmi zeblitými zatáčkami, super. Co už. Během té pauzy jsem si tak nějak v hlavě prošel kde a jak bych mohl dřív brzdit, dřív přidávat plyn, kde jet jakou stopu. Přišel start druhé ostré a od té doby v hlavě přeplo do tmy a já to začal hecovat že to pod ty 3:00 dám. Vyrážím pod plným do omezovače na jedničku, následně za 2 projetí první sekce zatáček, následně 2 omezovač a trojka do nejdelší části tratě (tady si asi řeknete že by ta čtyřka šla, jenže, 66kw to prostě nedovolilo a na konci než jsem brzdil jsem to dostal na těsně před omezovač na nějakých 110km/h…) pak stejný příběh jako předtím, zpět na dvojku celá poslední sekce, na rovince 3 a opakovačka až do cíle… 

Jsem v cíli s docela dobrým pocitem že to bylo pocitově rychlejší, jelikož auto se dokonce i párkrát trhalo na limitu gum a prostě celkově se mi ta jízda líbila… koukám tedy na časomíru a hle 2:57.77! Měl jsem nesmírnou radost jeliko to bylo dalších 8 vteřin dolů od první ostré a hrozně moc vteřin od prvního měřeného tréninku. To nadšení mi vydrželo i do další jízdy a stejně tak i autu které se po druhé ostré dostalo asi taky do nálady jelikož i ty moje R17 Hankook Ventus Evo 2 začali trošku lepit a já zajel ještě lepší čas v další jízdě a to 2:55.14. 

2:55.14 – můj nejlepší čas dne v nejvíc sériovém autě co na startu stálo. 

Poslední jízdu už jsem nic nezlepšil jelikož jsem z nahecování probrzdil první dvě zatáčky.. ale, užil jsem si to.

Abych shrnul své dojmy z jízd, nevím jak se ohodnotit, k nejrychlejšímu času jsem auto ždímal co to šlo a poprvé jsem asi v životě pocítil limit auta. Poprvé jsem pořádně využil brždění levačkou, poprvé zažil smyk všema čtyřma, prostě paráda a jsem rád že jsem poznal, co si k tomu autu můžu dovolit i přes to že má pouze 90koní. Jasně, chtělo by to alespoň soft na Coopera (85kw), semislicky R15 namísto sedmnáctek, lepší sedačky a pásy a tak dále, ale to jsou jen kdyby, prostě jsem jel s tím co mám a užiju si to. Myslím si že kdybych tam nandal výše zmíněné úpravy, dostanu se ještě minimálně o 5-10 vteřin dolů a boj o poslední místo už by nebyl tak jednoznačný jako teď. Ale to až za rok, rád bych tyhle úpravy zmákl včetně lepšího podvozku a auto užíval na 100% potenciálu. 

Prostě je co zlepšovat.

Abych taky nezapomněl, kolegova E36 Vágen přežila a udělala asi nejvíc show protože s tou zavářkou vidět člověka co se snaží jet stopu bylo tak zajímavý, že i při odjezdu si na něj lidi ukazovali jak to “zandal” a že ta zavářka a 13 let starý gumy přežily. 

A tak jsme na konci a kdo by čekal nějakou závadu nebo něco, mýlí se. Auta to zvládla na jedničku i s cestou domů. 

Já akorát doma zkontrolova provozní kapaliny, dolil benzín, vyklidil a hned v pondělí jsem s tím jel do práce jako by se nechumelilo… 

A abych to shrnul celkově, řeknu jen jedno, sedněte do svých pekáčů jako my a jeďte si to zkusit, ať to je M2 Competiton nebo Favorit. Je to jedno, užijete si skvělou atmosféru závodů, svezete se po závodní trati, můžete hledat limity auta bez ohledu jak a kolik to jede. Já to bral jako cennou zkušenost kde jsem si mohl vybít svého závodivého ducha a poznat své auto víc než kdekoliv na okresce. 

Opravdu a opakuji, doporučuji každému. Je to za pár peněz svým způsobem – celý víkend, včetně paliva, nákupu oleje, vody a jídla jsem se vešel do 5k, ale to je na preferencích každého kolik ho to bude stát :).

Do příštího roku než zase Sosna bude, chci auto trošku poladit a taky se o tom rozepsat, takže v průběhu roku chci dokumentovat a upravovat jako divý abych to příště zajel pod 2:50 a nebyl tak jednoznačně poslední. 

Toť vše z mého "reportu" ze Sosny, snad to klapne i v říjnu na Most. Popřípadě, příští rok Sosna znova!

Motorsport zdar a hlavně, kolama dolů!